Článek
Před šedesáti lety se začaly ve světě rozvíjet teorie neuronových sítí a pokusy o tvorbu umělé inteligence. U nás se přecházelo od výroby analogových počítačů k číslicovým počítačům. Počítač SAPO postavený z 7000 telefonních relátek a 400 radiolamp na dostupné zastaralé součástkové základně nemohl konkurovat transistorům.
Proto také CIA, která byla pověřena presidentem Kennedym k přípravě kontrarevolučního zvratu na Kubě nepředpokládala, že by československá rozvědka mohla využít dostupné počítače k vyhodnocení ohromného balíku informací, který v USA za asistence (?) CIA nasbírala. Odhadovala, že při využití dvou jejich počítačů s kvalifikovanou obsluhou by získání důležitých informací vyžádalo práci nejméně po 4 měsíce, které CIA potřebovala, aby už získaná data nemohla ohrozit její přípravy na Kubě. Bez počítačů odhadovala zpracování na rok nebo nikdy. Tak také CIA informovala prezidenta Kennedyho a pečlivě sledovala nedostupnost existujících i neznámých počítačových kapacit. Autor o čtyřměsíční karanténě nevěděl, a proto ani nespěchal. Spolupracovníci CIA z Prahy denně hlásili, že počítače nejsou dostupné. CIA proto spustila připravenou akci tajným dovozem ohromného množství zbraní a dolarů pro povstalce. Vše probíhalo hladce a spokojenost prezidenta byla náramná. Když nastal plánovaný den spuštění akce, nastalo v CIA zděšení, místo zprávy o bezproblémovém zahájení dostala nabídku výměny pracovníků CIA poslaných na Kubu k organizování povstání za v USA vězněné kubánské zpravodajce. Ohromné množství zbraní i dolarů bylo v rukou kubánských bezpečnostních orgánů a posílilo obranyschopnost Kuby. Ukázalo se, že 4. měsíční doba na zpracování informací o CIA byla s velkým předstihem překonána a kubánské bezpečnostní orgány mohly postupně zatýkat hned při příjezdu konkrétní osoby přípravného týmu a nahrazovat jejich činnost kubánskými pracovníky. Proto tak hladký průběh celé přípravy. Bylo jasné, že pokud nebyly supertajné informace získány z centrály CIA, tak musely být získány z výše uvedeného balíku asi 4 milionů informací a ještě k tomu nepředstavitelně rychle. Znovu CIA prověřovala možný únik na centrále i všechny informace, že balík neopustil určitě Prahu a nikdo včetně spolupracovníků CIA žádný počítač neviděl. V té době již byl kubánský ministr obrany a bezpečnosti Raul Castro v Praze osobně poděkovat autorovi, zpracovateli. Po pár týdnech v Praze pořádaná porada šéfů zpravodajských služeb varšavské úmluvy včetně čínského představitele umožnila osobní blahopřání všech ředitelů, účastníků porady. Překvapením pro ně bylo, že také žádné počítače jim v Praze neukázali, takže stejně jako CIA se nic o zpracování nedověděli. Při diskuzi s autorem se autor jen usmál při dotazu o počítačích. Od Raula Castro se účastníci již před poradou dověděli, že i jeho překvapila utajenost provedení, kdy o akci sice věděl československý ministr vnitra a šéf rozvědky, ale ani přímý nadřízený o práci autora nic nemohl prozradit, protože nic nevěděl. Asi patnáct pracovníků pracujících na úkolu se jen smálo, že také žádný počítač ani neviděli. Mysleli to poctivě, protože ani oni si neuvědomovali, že pár telefonních relátek nahrazuje nejen znalosti všech účastníků. Pokud nějaká drobnost o zpracování unikla, tak byla stejně považována za nemožnou. Vědělo se o ohromných ztrátách prestiže USA, zbraní, dolarů a kdo byl autorem. CIA opravdu nemohla předpokládat, že něčí inteligence bez počítačů porazí jejich kvalitní počítače s tak velkým časovým rozdílem. Vůbec nikdo nechápal, jak se podařilo zabránit kubánské kontrarevoluci. Mimo zpravodajský rozruch zahraničních zpravodajských služeb a veřejnosti nezůstal utajen rozruch světových počítačových firem, protože věděli, že se stalo něco zcela technicky nenormálního. Od té chvíle věděli, že počítače nejsou autorovi neznámé, ale nepočítačové si nedovedli představit.
Česká nedokonalá malá neuronová síť zvítězila v soutěži zpracování hromadných dat se dvěma americkými počítači, na kterých to ani nikdo nevyzkoušel. Bylo to neuvěřitelné tenkrát a je to neuvěřitelné do dnes. Z několika poměrně čerstvých a nevyzrálých vědeckých poznatků, dokonce ještě silně modifikovaných se povedlo překvapivě dosáhnout v praxi neuvěřitelných výsledků. Základní prvek neuron místo mnoha vstupů a jednoho výstupu což se dodržuje dodnes, byl relátko s 5 vstupy a deseti výstupy s možností vstupy a výstupy zaměnit. Nevěděl jsem, že jsem zvolil stejné relátko jako bylo základem počítače SAPO, který také vzbuzoval úsměvy mnohých odborníků i když počítat uměl. Aby nedocházelo k odborným záměnám, tak základní prvek jsem si nazval vavron. K mnoho násobnému zobrazení vavronu v síti bylo použito razítko, které mi dodnes zůstalo na památku. Dále byla použita role balícího papíru na kterém pomocí razítka byla vytvořena malá síť z 200 vavronů. Jejich ovládání zajišťoval běžně vyráběný mírně upravený děrnoštítkový tabelátor Aritma 320, který děrné štítky snímal, kopíroval a vytvářel rychlostí maximálně 1 štítek za vteřinu. Problém inteligence sítě autor vyřešil „jednoduše“, použil inteligenci svoji. Nesnažil se konstruovat ani učit umělou inteligenci. Představa inteligence v relátkách je pro většinu lidí obtížná, ale to neznamená, že to nejde. Po dvaceti letech autorovi počítačové firmy naměřily IQ nad 160.
Místo mnohonásobných průchodů tisíců štítku počítačem docházelo ke komplexnějšímu vyhodnocování a rychlému vyřazování mnoha štítků z dalšího zpracování, protože i zpravodajská inteligence byla dostatečně vysoká. Pak místo 2×4×4=32 potřebných týdnů byly štítky zpracovány asi za 8-10 týdnů při investičních a provozních nákladech v jednotkách procent proti počítačům. Není se co divit samotné obsluze strojů, že nezaznamenala v hluku děrnoštítkových strojů ani náznak z počítače.
Kam jsme dospěli po šedesáti letech, když všechno neuvěřitelné zůstalo neuvěřitelné dodnes. Už i mně se to začíná zdát neuvěřitelné. Vždyť AI užíváme na počítačích. Učíme AI úpravou váhových koeficientů v maticích. Zkuste popřemýšlet, zda není mýtus rozpínání vesmíru a je lepší zpomalování času.
