Článek
1. Májový průvod.
Večer před 1. Májem 1953 předčasně o 12 hodin dříve explodovaly nálože v domě, kolem kterého ve stejnou hodinu ráno mělo procházet čelo májového průvodu. Student bydlel asi 500 m od výbuchu a bylo zřejmé, že teroristický útok na průvod se nepovedl. Asi dalších tři sta metrů začínalo seřadiště průvodu. Dva potrhané teroristy odvezli do nemocnice. Kolik jich zbylo nikdo nevěděl. Ráno na seřadišti zůstalo prázdné místo pro praporečníky a také čestný blok funkcionářů Národní fronty krajských, okresních a městských úřadů v Liberci se svými kolegy ze stranických sekretariátů. Prvým blokem se stal druhý blok vytvořený ze školní mládeže. Prvé řady patřily průmyslovce. Tisícům účastníků průvodu, kteří se sjeli s celého libereckého kraje, nebyla jim známá souvislost průvodu s výbuchem. Hrozilo rozpuštění průvodu neb nikomu se nechtělo nahrazovat vedení. Student jako fyzicky zdatný pořadatel školy byl osloven, aby nahradil alespoň jednoho praporečníka. Jediná vlajka podobná vlajkám praporečníků 4 m vlajka na 5,5. metrové tyči je těžko zvládnutelná v malých závanech větru. Praporečníci měli vybavení na nadlehčení tyče, případně vycvičené pomocníky na střídání. Vše chybělo. Zbývaly minuty, student dostal nevyzdobené nákladní auto s řidičem, znalým trasu průvodu z minulých let. Student mohl vlajku opřít o podlahu korby. Nebylo mu ještě 18 a uvažoval, co udělá, když prvá kulička od teroristů ho netrefí. Vzhledem ke spackanému výbuchu měl alespoň maíou naději, že se opravdu netrefí. Nové čelo vyrazilo včas po plánované trase. Za necelé 2 hodiny došel v pořádku zpět na seřadiště. Spokojení účastníci se rozešli. Ani za mnoho dní se nenašel jediný funkcionář, který by studentovi poděkoval.
Zahraniční novináři přivolaní večerním výbuchem do Liberce sř ostudu státních a stranických funkcionářů a nešikovných teroristů vychutnali. Nezvyklé čelo průvodu zaujalo na titulních stránkách zahraničních novin čtenáře. Teroristi, kteří se sami vyhodili do povětří spotřebovali celou nálož, takže nešlo bouchnout ani dveřmi, protože vypadly na ulici. Výbuch nepovažovali za zásadní selhání, ale jen drobnost, protože stejně mohlo dojít ke zrušení průvodu. Teroristi i jejich šéfové místo přiznání špatné přípravy a hrubých chyb dospěli k tomu, že student který vytvořil čelo průvodu zcela vymazal strach z možného dalšího výbuchu. Rozhodli se praporečníka zabít. Začali pátrat, kdo byl ten narušitel. Všichni, co studenta znali odpovídali teroristům jednotně: „To je dvojník studenta průmyslovky.“ Dva roky pátrali, nikdo neřekl to je student, vždyť přece nemůže být tak odvážný. Musel počítat s tím, že ho teroristi sestřelí. Nikdo ale nevěděl, že dvojník byl vymyšlený jako část parapsychologického pokusu studenta. Jen telepaticky beze slov po necelé dva roky informoval každého, kdo se ocitl v jeho blízkosti, že má dvojníka.
Západoněmecká rozvědka zmobilizovala síť svých pracovníku v ČSR. Soused studentových rodičů, člen západoněmecké rozvědky s jeho německou manželkou podle starých německých novin, které obdržel, studenta poznali. Zjistili vojenský útvar a teroristé začali připravovat atentát. Nevěděli, že vojenský chemik nemusí přijít do styku s chemickými bojovými látkami. Atentát provedli předchůdcem Novičoku. Atentát se podařil. 5 dní v kómatu, chlazený ledem za vnitřních teplot vyšších 42 stupňů s 1 % nadějí a intenzivní péčí lékařů vojenské nemocnice v Brně přežil. Nikomu se celých 70. let nechlubil, že byl v zahraničních novinách na fotografiích v čele Májového průvodu 1953. Ani o souvislosti s nepovedenou diverzní akcí Gehlenovy západoněmecké rozvědky a 5 dní v kómatu v bezadějném stavu. Prvým atentátem to neskončilo, ale to již šlo o prestiž šéfů německé rozvědky.
