Článek
Sen se jí bohužel nesplnil. Mnoho let pracovala jako pomocnice v domácnosti bohatého továrníka. Přála si, až jednou zemře, aby její ostatky poslali zpátky na Moravu.
Pan továrník jí po smrti přání splnil. Tetičku nechal zpopelnit a urnu i s dopisem odeslal na Moravu na adresu, kterou tetička zanechala.
Když balíček přišel, všichni se podivili, že si na ně tetička po třiceti letech vzpomněla. A dokonce posílá dárek!
Když balíček rozbalili objevili plechovku se zvláštním obsahem a dopis psaný anglicky. Bohužel, ani pan farář, ani pan učitel anglicky neuměli.
Jen se divili, proč tetička píše anglicky?
Asi, za ty roky co je v Americe, česky zapomněla. Strčili dopis do kredence mezi hrnky. Až někdo půjde do města, vezme dopis k notáři aby se dozvěděli, co tetička píše.
Ale co s plechovkou? Co v ní je by je ani ve snu nenapadlo! V té době se u nás pohřbívalo jedině klasickým způsobem do hrobu, kremaci nikdo neznal.
Tetičce se asi daří velmi dobře, že poslala dárek. Napadlo je, že to bude asi nějaké cizokrajné koření.
A tak kořenili. Omáčky, polévky, buchty a všude tam, kde bylo potřeba zvýraznit chuť.
Asi po měsíci se konal ve městě jarmark. Rodina si vzpomněla na dopis od tetičky.
A tak bratranec naší tetičky vzal dopis k panu notáři s prosbou, aby jim dopis přeložil. Jaké však bylo zděšení, když se dozvěděli, čím vlastně „kořenili“!
Konečně mohli splnit poslední tetiččino přání. Urnu se zbytkem popela uložili do rodinného hrobu.
A příbuzní se ještě mnoho let potom modlili za tetičku a upřímně ji prosili za odpuštění.
Tato historka se v naší rodině traduje z generace na generaci.
Zdroj: Alois M.
