Článek
Byl jsem bezstarostný student. Dívky se mi líbily a užíval jsem život plnými doušky.
V létě jsem jezdil na statek přivydělat si nějakou korunu nejen na studia.
Poznal jsem tam krásnou dívku. Na první pohled mě zaujala. Asi ani já jsem jí nebyl lhostejný. Po pár dnech jsem ji pozval na procházku do přírody. Souhlasila.
Scházeli jsme se pak tajně každý den odpoledne. Zamilovali jsme se do sebe.
Nikdy nechtěla, abychom šli spolu a tak jsem na ni čekával u lesíku na stejném místě. Bylo to naše tajné místečko. Milování s ní bylo vášnivé, nenasytné a hříšné. Pokaždé jako by to bylo naposled.
Nikdo nás spolu nesměl vidět, na tom trvala. Proto večer zase odcházela sama. Musel jsem jí slíbit, že o našem milování nikomu nepovím.
Bylo mi to divné, ale byl jsem zamilovaný a po tom, proč to tak chce, jsem nepátral.
Prožívali jsme spolu krásné chvíle.
Čas rychle ubíhal a přišel den, kdy mi při posledním milování oznámila, že zítra odjíždí.
Chtěl jsem ji doprovodit, ale odmítla. Dovolila mi jen přijít na nádraží, aby mě ještě jednou viděla. Těšil jsem se a chtěl ji přemluvit, abychom se ke své lásce přiznali a plánovali společný život.
Na nádraží jsem ovšem nikoho neviděl. Byl jsem zklamaný, že se nepřišla se mnou rozloučit.
Do stanice se blížil vlak, kterým měla odjet, ale stále jsem čekal. Nepřicházela.
Vtom mě někdo jemně chytne za rameno:
„Děkuji ti, Martínku za všechno. Buď sbohem.“
Když jsem se otočil, stála za mnou – jeptiška!
Byla to ona, moje tajná láska!
Nevzmohl jsem se ani na slovo. Srdce se mi rozbušilo, ale v krku jsem měl sucho.
Když nastupovala do vlaku, ještě se otočila a zamávala. Zvedl jsem ruku na pozdrav.
Už jsem ji nikdy neviděl, ale nikdy nezapomenu.
Zdroj: M.U.
