Článek
O víkendu budu MUSET zase hlídat vnoučata. Vůbec se netěším. Dcera jako obvykle přifrčí autem, v rychlosti vyloží dvojčata, pak tašky s oblečením a křikne:
„Ne, abyste zlobili!“
Na mě se otočí a sykne: „Pokud budou zlobit, řekni mi. Ty sama nic nedělej! Já si je doma zkrotím sama!“
Máme zakázáno vnoučata jakkoli trestat, i kdyby vyváděla sebevíc. Mě to vadí, ale manželovi je to jedno.
Dvojčatům je deset let. Vždycky když přijedou, vyběhnou z auta a jsou jak utržená ze řetězu. Vědí, že si to můžou dovolit. Vždyť babička je nepotrestá! Někdy se mi zdá, že mi to dělají naschvál.
Bydlíme na vesnici. Jednou se bez dovolení sama vydala do lesa a málem se ztratila.
Manžel je šel hledat a já doma trnula strachy. Vrátili se skoro až za tmy.
Druhý den jsem jim uložila domácí vězení.
„A běda vám, jestli přelezete plot!“
To jsem se se zlou potázala! Viktorka se na mě obořila:
„My doma nikdy nemáme domácí vězení! A ty nám nemůžeš nic nařizovat, máma říká, že dětem smí něco zakazovat jen jejich rodiče!“
Takhle se se mnou dohadují pořád. Hlavně Viktorka. Kubík je klidnější, spíš by si dal říct. Ale Viktorka je dračice, ráda mi dělá naschvály a Kubík ji pro to obdivuje.
Chtěla jsem, aby mi došli na nákup do blízkého obchůdku. Kubík souhlasil, ale Viktorka si dupla:
„To nepůjde, babi. Máme prázdniny a nebudeme si je kazit prací!“
Nevěřila jsem svým uším. Desetiletá holka! Nevěděla jsem, kde se to v ní bere! Na Kubíkovi bylo vidět, že by i šel, ale nakonec taky jít nechtěl.
Stěžovala jsem si dceři. Ta všechno převrátila a řekla, že si neumím zjednat pořádek:
„Já s Viktorkou žádný problém nemám. Je to tvoje chyba, mami, že u nich nemáš autoritu!“
Jednou už jsem měla těch drzostí a naschválů dost a plácla jsem Viktorku přes zadek. Ne moc. Ale ta spustila takový řev! A že si bude stěžovat mámě. Dcera mi naštvaně oznámila, že už na ně nesmím ani sáhnout!
„Nemáš právo moje děti trestat! Bitím si autoritu nezískáš!“
Bitím?! Vždyť to plácnutí nemohla ani cítit!
Řekla jsem dceři, že když je hlídám, mám za ně zodpovědnost a musím podle toho jednat. Když něco provedou nebudu přece týden čekat až si to s nimi ona vyřídí. To potom nemá žádný význam, takové vychovávání! Problém se musí řešit hned!
Dcera s mým názorem nesouhlasí. Prý mohou být děti trestány jen svými rodiči. A to je ona, ne já.
Stejně to vždycky skončí tak, že já přeháním a mám zastaralé výchovné metody, tím pádem je nijak nepotrestá, ani nenapomene.
Jednou jsme byli všichni i s dcerou nakupovat v marketu. Děcka se honila po prodejně výskala a smála se, několikrát málem narazila do nakupujících. Zatímco já jsem trpěla, dcera nehnula ani brvou, natož aby je okřikla.
Bohužel, ani v manželovi nemám oporu. Ten se Viktorčiným drzostem akorát směje.
Myslím si, že tak velké děti by už mohly babičce pomáhat a ne jí přidělávat starosti a dělat si z ní služku.
Blíží se prázdniny. Zase budu hlídat, ale vůbec se netěším. Nejraději bych nehlídala. Je to pro mě trest. Ale co s nimi přes prázdniny? Musím to vydržet, nic jiného mi nezbývá.
