Článek
Marta věděla, že Karel nežije sám. Jak povídal, má jen pár domácích zvířat, které nikomu nebudou překážet.
Z počátku domácí mazlíčky tolerovala, ale co je moc, to je moc!
„Adolfa, tu krajtu, míval přes den v teráriu. Ovšem večer ji vyndal ven a hrál si sní na koberci! Myši pro ni choval na balkóně v bedně. Co ta jich sežrala! Dělalo se mi šoufl, když jsem viděla, jak je do sebe souká živé. Chtěla jsem, aby ji dal pryč, já se hadů bojím. Ale nechtěl ani slyšet.“
Marta se odmlčela. Když nabrala dech, pokračovala:
„A pak ta žába! Spala s námi v ložnici! Říkal jí Růžena, jako mojí mámě! V noci hrozně kuňkala. Když jsem chtěla, aby ji dal jinam, řekl mi, že mám jít spát do kuchyně, když se mi to nelíbí!“
Utřela si slzy, vysmrkala se a pokračovala otázkou:
„Jak jsem mohla spát v kuchyni, když tam bydlela černá slepice? Říkal jí Mirenka. Byl to plivník, prý ochránce domácího krbu. Spala v proutěné ošatce. Jen těch slepičinců, co jsem se nauklízela!
Mirenka byl jeho miláček. Povídal si sní a večer, když se díval na televizi, seděla mu na klíně. Taky ji brával do hospody. Šoupl ji do tašky, pohladil ji a řekl: ,Mirenko, jde se na pivo!‘ a šli.“
Chvilku mlčela, jako by sbírala další argumenty k obhajobě činu, který spáchala.
„A pak si přinesl domů netopýra. Sváťu. Vyrobil mu takový hřad, aby měl kde viset. Večer poletoval po obýváku a několikrát mi přistál ve vlasech. Jednou mi dokonce zalezl za noční košili! Karel se tomu hrozně smál, prý je Sváťa erotoman. Kdo to kdy viděl, mít v bytě netopýra? Copak by to nějaká normální ženská mohla vydržet?!“
Karla ani ve snu nenapadlo, že by Marta jeho miláčkům mohla ublížit, i když mu několikrát vyhrožovala, že jim něco provede.
Ten osudný víkend jel Karel za mámou. Marta ho ubezpečovala, že se o zvířata postará, ať tam klidně zůstane přes noc.
Když se Karel v neděli večer vrátil, vítala ho Marta polibkem. Prý se jí stýskalo a zrovna dovařila večeři. Měla krásně prostřeno, v krbu plápolal oheň a na stole stála láhev vína. K večeři byla slepice na paprice, Karlovo oblíbené jídlo.
Když Karel dojedl, zeptala se ho Marta se smíchem, jak mu chutnalo? Teprve teď mu došlo, koho to vlastně snědl.
Popadl ho hrozný vztek! Honili se po pokoji a vzbudili Sváťu. Ten začal vystrašeně poletovat a vletěl Martě do vlasů. Popadla ho a hodila do krbu! Tím Karla ještě víc rozzuřila.
„Jsi zákeřná vražedkyně“ řval na ni a mlátil ji hlava nehlava!
Marta dala Karla k soudu a žádá odškodné za ublížení na zdraví. Karel nechápe, proč?
„No bóže, pár zlomených žeber, otřes mozku, modřiny. Vždyť si to zasloužila. Připravila mě o nejlepší přátele. Udělal bych to zas!“
Karel má teď největší starost o krajtu Adolfa a žábu Růženu, kteří ten „masakr“ přežili. Co s nimi bude?
Kdo má na celé situaci víc viny a jak to celé dopadne rozhodne až soud.
Příběh Marty a Karla F.
