Článek
Mám partu kamarádů, se kterými se pravidelně scházíme na partičku karet. Při jedné takové partičce slavil kamarád narozeniny. Všichni popíjeli tvrdý alkohol, jen já pil pivo.
„Musíš si se mnou připít na zdraví. Ale pivem ne, dej si panáka!“ přemlouval mě kamarád.
Po tvrdém alkoholu mi nebývá dobře, takže jsem statečně odolával.
Když se oslava rozproudila a přemlouvali mě všichni, jednoho velkého panáka becherovky jsem do sebe „kopnul“.
Za chvíli jsem pocítil, že je zle. Vypotácel jsem se ven, ale čerstvý vzduch mi nepomohl. Musel jsem vzít útokem WC.
Večer jsem ještě několikrát zvracel a po zbytek noci se mi zdály divoké sny. Bloudil jsem pouští, sužovala mě strašlivá žízeň a toužil jsem po vodě.
Ráno mi vůbec nebylo líp. Ale do práce jsem musel.
V kanceláři jsem se nemohl soustředit, hlava mi třeštila. Tento pocit ještě umocňoval hluk z vyššího patra, kde probíhala rekonstrukce.
Náhle mě přepadla nevolnost, nával horka, potil jsem se a dostal nesnesitelnou žízeň.
S okoralými rty jsem se dopotácel k lednici.
V tom okamžiku, kdy jsem lačnými doušky lokal minerálku, se ozvala ohlušující rána a řinčení skla! Všude sutiny cihel, betonu a obrovská mračna prachu.
Ve stropě nad mým stolem zela velká díra a deska stolu byla proražená asi dvoumetrovou ocelovou tyčí.
Představa, že jsem ještě před chvílí u toho stolu seděl, byla úděsná! Vlastně jsem se podruhé narodil!
Od té doby každý rok v den výročí této události vypiju panáka becherovky.
Ale pivem ho už raději nezapíjím.
Příběh Jiřího L.
