Článek
Bylo půl druhé v noci, když se vracela ze služební cesty. Na brněnském nádraží si koupila místenku do mezinárodního rychlíku a těšila se domů, do Prahy.
Rychlík přijel narvaný k prasknutí. Našla vagón, do kterého měla místenku a rychle nastoupila. Propletla se přeplněnou uličkou a našla svoje kupé. Samozřejmě bylo obsazené!
„Žádala jsem, aby mi uvolnili moje místo. Dělali, že mi nerozumí. Odchytla jsem průvodčího, který se zrovna prodíral uličkou. Mrkl na moji místenku, vstoupil energicky do kupé a jednoho mladíka vyprovodil na chodbičku. Potom zmizel.
S úlevou jsem se posadila. Brzy jsem však začala litovat, že jsem nezůstala v uličce.
Spolucestující si mě měřili nepřátelskými pohledy a hlasitě nadávali v cizí řeči.
Atmosféra houstla a byla čím dál víc vůči mě nenávistná.
Žena, sedící naproti mně mi začala kopat do kufru. Když jsem se ohradila, zvedl se chlapík s knírem a než jsem se vzpamatovala, vytrhl mi kabelku z ruky.
V ten moment už se v kabelce hrabala žena. Sebrala mi mobil, z peněženky peníze, jen doklady po mě hodila. Křičela jsem, ale z vedlejšího kupé řvala hudba a ozýval se hlasitý smích. Nikdo mě neslyšel.
Ve dveřích kupé stál rozkročený mladík, který předtím seděl na mém místě. Cesta k úniku byla zatarasená. Cestující stojící v uličce dělali, že se jich to netýká.
Měla jsem hrozný strach, protože se zdálo, že tahle hrůza ještě nekončí. Doufala jsem, že se objeví průvodčí, ale marně.
Chlap s knírem, posilněn alkoholem, vytáhl nůž a začal mi jím šermovat před obličejem. Pak mi rozřezal kabelku. Všichni se překřikovali, asi se domlouvali, co dál.
Celá rozklepaná jsem přemýšlela co udělám. Myšlenky mi bleskově letěly hlavou. Rychle jsem se zvedla ze sedadla a natáhla ruku k záchranné brzdě. Křičela jsem, že zastavím vlak a všichni půjdou do vězení!
Takovou reakci nečekali! Překvapeně na mě zírali. Chvíli zaskočeně mlčeli. Chlap schoval kudlu. Pak se začali hlasitě o něčem dohadovat.
Až do Prahy se už neodvážili nic udělat. Jen na mě nenávistně hleděli a chvílemi mi šermovali rukama před obličejem. Konečně jsme byli v Praze!
Agresivní skupinka pokračovala dál, asi do Německa.
Tahle cesta nočním vlakem byla nejdelší v mém životě.
Celá rozklepaná jsem se vypotácela z vlaku. Bez peněz, bez telefonu. Rozplakala jsem se“ říká Markéta roztřeseným hlasem.
Nakonec Markétu dovezla domů policejní hlídka.
„Můžete přepadení nahlásit, ale bude to na dlouhé lokte. A nejspíš je stejně nechytnou“ řekl jí policista.
Přepadení nenahlásila. Půl roku byla na nemocenské. Z šoku, který ve vlaku utrpěla se vlastně vzpamatovává dodnes.
