Článek
Chudák teta si myslela, že se v důchodu zklidní a energie ochabne. Ale kdepak! Spíš naopak! Teď konečně měl na uskutečnění svých nápadů čas.
Bylo před hody a strýc se v hospodě vsadil o stokorunu, že za jediný den stihne vyudit maso, stáčet víno a vypálit slivovici z letošní bohaté úrody.
Celou noc špekuloval, jak vše zařídit tak, aby nebyl nějaký zádrhel.
Teta mu to rozmlouvala, že může každý den udělat něco, ale měl svoji hlavu! Přece neprohraje sázku!
Brzy ráno, ještě sluníčko spalo, se strýc dal do díla. Začal slivovicí. Dal do kotle máču a upevnil aparát. Pomalu začal topit pod kotlem. Tuhle práci dělal v prádelce, která sloužila k podobným účelům.
K udírně to bylo přes dvůr asi dvacet kroků. Tam rozvěsil maso a také začal topit. Pak šel do sklepa stáčet tramín.
Do sklepa musel přes lisovnu po schodech dolů. Vzal hadici, dal ji do bečky,
nasál - a už víno pomalu teklo do demižonu.
Když vycházel ze sklepa, všiml si, že jsou u vypínače opřené hrábě.
„Zase je žena nedala na místo, kam patří!“ zlobil se v duchu.
Ale spěchal zkontrolovat jak pokračuje výroba slivovičky a na hrábě zapomněl.
Bylo už po poledni, práce se mu dařila, už zbývalo jenom všechno dodělat. To už mezi prací „koštoval tramínek“ a na jídlo nebyl čas.
Jak spěchal do sklepa, tak si v lisovně nerozsvítil. Najednou, když po tmě šmátral po vypínači, dostal pořádnou ránu do hlavy! Zatmělo se mu, zavrávoral a začal se kutálet po schodech dolů mezi demižony.
Ještě než dopadl, blesklo mu hlavou, že to byl určitě zloděj, co se tam schoval!
Jak dlouho ve sklepě ležel, neví. Akorát procitl, když ucítil na hlavě a hrudi bolest. Sáhl si na hlavu – byla mokrá. To je určitě krev! Ale na krev je to málo husté. Olízl si prsty. „Panebože, to je tramín!“
Když teta dlouho neviděla strýce pobíhat po dvorku, šla se podívat, co se děje. Sice se rozmýšlela, jestli ho hledat, aby jí nevynadal, ale pak rázně vykročila v domnění, že zase někde něco „kuje“.
Zrovna, když vyšla na dvůr, ozvala se rána a z prádelky se vyvalila pára.
„Ježíšmarjá, co ten dědek zase vyvádí?! Že mu chytl kotel?!“
Rychle popadla kýbl, který stál s pitím pro kozu před chlívkem a běžela do prádelky, aby zadusila oheň.
V prádelce přes páru nebylo vidět. Konečně našla dvířka od kotle. Chrstla do ohniště vodu. Vyvalil se popel a dým a pod kotlem zasyčelo. Teď už vůbec nebylo vidět ani na krok.
Jak hledala dveře z prádelky ven, zakopla o hrnec se slivovicí. Hrnec se převrátil a všechna slivovice se vylila. Ještě štěstí, že zadusila oheň, jinak by to asi špatně dopadlo.
Když vyběhla ven, byla celá černá a vypadala jako čarodějnice.
Přemýšlela, kde asi strýc může být? Pak ji napadlo, že nebyla ve sklepě. V lisovně bylo zhasnuté. Takže do sklepa nemohl jít, jinak by si rozsvítil! Už se chtěla otočit a odejít, když zaslechla nějaký šramot.
Rozsvítila, postavila hrábě ke zdi a rozsvítila ve sklepě. Pod schody uviděla strýce, jak leží a nehýbá se.
„Ježíšmarjá dědku, co já teď budu dělat?“
Vtom se strýc pohnul, otevřel oči a když ji uviděl nad sebou stát, zprvu si myslel, že si pro něj přišla smrt:
„Běž pryč, já eště nechcu umřít!“
Ale když teta promluvila, ulevilo se mu.
„Andulo, běž zavolat doktora, se mnú je zle!“
V nemocnici zjistili, že má slabý otřes mozku, nalomené žebro a podvrtnutý kotník.
Když za ním teta přišla na návštěvu, zahlaholil:
„Andulo, sázku sem prohrál, ale o co jde, už mám nápad na neco jinýho!“
Příběh podle vyprávění pana Václava
