Článek
Byl jsem dvanáct let ženatý. Manželka na mě tak žárlila, že jsem se v její přítomnosti bál pohlédnout snad i na chlapa. Byl jsem kvůli ní i u psychiatra.
Víte, co mi řekl? Že jsem takzvaný „tělový“ člověk. Většinou chlapi ženskou sjíždějí očima. Já ne. Sáhnu jim třeba na rameno, nebo políbím na tvář. Vnímám svět tělem.
Prý nemusím mít žádné výčitky.
Jenže vysvětlujte to manželce!
Nakonec jsme se rozvedli. Několik dalších vztahů, které jsem měl, skončily stejně.
Byla to léta plačtivých scén, vydírání, neustálý boj o nadřazenost a dokazování, že chlap bez ženy je „mrtvý chlap“.
Na začátku vztahu to bylo vždycky krásné. Chodili jsme na večeře, do kina, sportovali. Naše milování bylo vždycky plné vášně a nebylo třeba nikoho přemlouvat. Po čase však každá po příchodu z práce byla unavená a na hrátky neměla náladu.
Některé ženy si mě dokonce chtěly ochočit pro mě nepřijatelným způsobem. Nejsem z těch, kteří by doma nepomáhali. Občas nakoupím, občas uvařím i nádobí jsem občas umyl.
Jenže to bylo málo. Nároky na pomoc v domácnosti se stále zvyšovaly. Když jsem se třeba k ženě přivinul s příslibem intimní chvilky, poslala mě vyměnit žárovku.
Z počátku jsem to s úsměvem přehlížel. Čekal jsem na vhodnou chvíli, kdy bude mít moje přítelkyně dobrou náladu a nebude ji bolet hlava. Nakonec jsem byl stresován tím, že když udělám, nebo řeknu něco nevhod, nebude sex.
Nakonec všechny vztahy zkrachovaly. Nabyl jsem pocitu, že jsou všechny ženy vyděračky. S tím je konec! Nebudu se doprošovat!
S kamarádem, který také prošel několika nepříjemnými rozchody, jsme se domluvili, že zkusíme erotický salón.
Do té doby jsem tenhle druh podniku nikdy nenavštívil a ani jsem ho moc neuznával.
A tak jsme jeden večer vyrazili.
Přiznám se, že jsem měl trému. Koupit si ženskou za peníze? Ale vždycky je to lepší, než nést riziko zdravotních problémů z náhodného sexu. Ostatně, kapavku jsem už jednou chytil a to od vlastní přítelkyně!
Jistější bude navštívit erotický klub. Odjel jsem mimo své bydliště. Nechtěl jsem riskovat, že potkám někoho známého, třeba při odchodu z klubu.
A jaký byl první dojem? Byl jsem nadšený!
Všude čisto, vzduch provoněný oleji, intimní atmosféra.
U baru seděly krásné dívky, bez přemlouvání svolné ke všemu. Vybral jsem si krásnou dlouhovlásku. Nebyla naštvaná! Co víc si může chlap v posteli přát?
Musela vidět mé rozpaky. Ale byla to profesionálka. Neslyšel jsem žádné Neblbni! Nech toho!Počkej! Zhasni!
Moje první zkušenost se ženou tohoto druhu byla vzrušující a zcela předčila mé očekávání. Ani mi nepřišlo, když jsem musel u baru zaplatit.
Nelitoval jsem.
Teď vydělávám hlavně na tyto návštěvy. Nikdy se mi nestalo, že bych nebyl s těmito službami nespokojen.
Pořád se ale nevzdávám naděje, že jednou potkám tu pravou. Určitě jí to řeknu. Nemám totiž pocit, že dělám něco špatného.
Vždyť všechny ženy z erotických klubů jsou pod zdravotním dohledem.
A sex patří k životu!
Příběh Františka
