Článek
Pomohly jsme si i finančně. Často mým dcerám kupoval dárky, které jsem jim jako samoživitelka nemohla koupit. Holky byly šťastné a já jim nechtěla kazit radost zakazováním.
Zanedlouho po svatbě se chování manžela změnilo. Začal pít. Nechodil do hospody, ale „léčil“ se ve sklepě slivovicí. Vždyť je z Moravy, říkala jsem si, tam je to asi normální.
Časem se jeho pití stupňovalo, byl opilý skoro každý den. Začal být hádavý a agresivní. Měla jsem strach mu cokoli vytknout. K dětem ale se choval hezky. Byl útočný jenom na mně a to jen když jsme byli spolu sami.
Chování dcer se najednou změnilo. Byly drzé a chovaly se ke mně pohrdavě. Nemohla jsem přijít na to, proč. Také na manželovi jim začalo všechno vadit. Zhoršily se ve škole a já jsem vůbec nevěděla, co se děje. Přičítala jsem to jejich pubertě.
Doma bylo dusno, musela jsem zjistit proč. To, co jsem zjistila mě šokovalo!
Dcery, jedenáctiletá a třináctiletá, se mi s pláčem svěřily, že je nevlastní otec nutí k tomu, aby se před ním svlékaly! Prý je to jenom hra a legrace. Občas jim tu „legraci“ nabízel místo školy a každé potom dal padesát korun.
Tato „hra“ trvala víc jak tři měsíce a stala se pro ně utrpením. Už se nechtěly svlékat a plnit zvrhlé požadavky před mužem, který se jim hnusil a kterého se bály.
Přede mnou se k dcerám choval hezky a vzorně, proto jsem nechtěla dělat scény, dokud nezjistím, jak to doopravdy je.
Uhodila jsem na manžela a on se po důkazech, které jsem mu předložila, přiznal.
Potom jsem udělala něco nepochopitelného! Uvěřila jsem mu, že už to nikdy neudělá, že jim nechtěl ublížit, že to přestřelil. Prosil, sliboval.
Bydleli jsme na vesnici a bála jsem se, že si lidé na nás budou ukazovat prstem.
Dva roky byl doma klid. Manžel se sice pořád napájel slivovicí, ale hlavně, že neubližuje holkám. Zdálo se, že i je přesvědčil, že se vlastně nic tak strašného nestalo.
To nejhorší však mělo teprve přijít!
Starší dcera oslavila patnácté narozeniny, udělala přijímačky na zdravotní školu a těšila se na internát.
Bohužel, všechno se zkomplikovalo. Byla těhotná! Otcem nebyl nikdo jiný, než můj manžel!
Dcera byla úplně na dně. Nejenže ji znásilnil nevlastní otec, ale čekala s ním dítě. Prosila mě, ať to nehlásím, že by to byla hrozná ostuda a její konec.
„No tak mě udej!“ řval na mě manžel.
„Mě zavřou, dceru vyhodí ze školy, tebe z práce. Z čeho budete žít? Holka je mi ukradená! Nemůžu za to, že mi sama vlezla do postele!“
Byla jsem rozhodnutá, že ho udám. Když jsem si však uvědomila důsledky, bylo mi z toho zle. Dceru budou tahat po soudech, vystavovat ji potupným výslechům…
Šla tedy na potrat. A z gynekologie rovnou na psychiatrii.
Nic jsem nehlásila, pravda zůstala jen mezi námi.
Odstěhovaly jsme se od manžela do jiného města. Našel nás a dělal mi v práci i v domě takovou ostudu, že jsme se raději znovu nastěhovaly k němu.
Starší dcera s námi nebydlí. Vystudovala místo zdravotnické školy vojenskou, ale živí se prostitucí.
Tvrdí, že na chlapech jsou zajímavé jen jejich peněženky. Proto vyhledává jen obstarožní boháče. Děti nechce, jedno těhotenství jí prý stačilo.
Mladší dcera kromě školy nikam nevychází. Pořád leží v knihách. Chce se stát jeptiškou a pomáhat nemocným, nebo zneužívaným dětem.
Kdo s takovým člověkem nežil, nepochopí. Přála bych si, aby brzy umřel.
Příběh Marie
