Článek
Vždycky jsme jako rodina spolu dobře vycházeli. Teď je manžel nepříčetný, jen o synovi začnu mluvit. Dlouho jsem si myslela, vlastně jsem se utvrzovala v tom, že je určitě jen zmatený a že to přece nemůže být pravda, že je homosexuál!
Náš jediný syn je vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla otěhotnět. Bylo mi skoro čtyřicet, když jsem se dozvěděla, že jsem v jiném stavu. Moc jsme se na dítě těšili.
Již od malička byl syn citlivý, dobře se učil, krásně kreslil, všechny učitelky ho měly rády. Jen manžel byl z něj trochu rozpačitý. Sám léta hrál aktivně fotbal, trénoval malé kluky a těšil se, až obuje kopačky i jeho potomek. Jenže syn hrát fotbal nechtěl. Ani jiné sporty mu nic mu neříkaly.
Manžel se nejdříve rozčiloval a syna nutil chodit na hřiště. Jenže ten nechtěl bojovat o míč, a když na něj někdo zakřičel, rozbrečel se. Nakonec to manžel vzdal. Ale bylo vidět, že ho to štve.
Jako velmi nadaný a talentovaný se dostal bez problémů na grafickou školu. Protože ho všichni chválili, jaký je výborný student, začal na něj být pyšný i manžel. Byli jsme šťastná rodina.
V posledním ročníku školy se syn hodně změnil. Začal být zamlklý, nechtěl se mnou sdílet svoje zážitky, najednou se nebylo čemu smát. Na mé otázky odpovídal neochotně, nebo vůbec. Nechápala jsem to.
Manžel mi říkal, ať ho nechám na pokoji, že má určitě plnou hlavu holek.
Ptala jsem se ho, jestli se mu nějaká dívka líbí, ale odpovědi se vyhýbal. Z veselého kluka se najednou stal uzavřený mladý muž.
Působil nešťastně. Říkala jsem mu, pokud ho něco trápí, ať se mi svěří, jsem přece jeho máma, ale nechtěl se mnou o ničem mluvit.
Po maturitě začal pracovat v jednom grafickém studiu. Odstěhoval se do pronajatého společného bytu, ještě se dvěma kamarády.
Byla jsem přesvědčena, že se chce vymanit z neustálé rodičovské kontroly.
Náš vztah se začal pomalu lepšit. Chodil k nám na návštěvu častěji a občas přivedl i některého spolubydlícího. Byli to moc milí kluci i manžel si je oblíbil. Hlavně pro to, že syna přivedli ke sportu. Začal plavat a chodit do posilovny. Na jeho postavě to bylo znát.
Znovu z něj byl veselý a pohodový kluk. Mysleli jsme si, že je v tom nějaká dívka. Je mu 25, tak proč by se třeba nemohl oženit.
A pak to přišlo!
Jednou se zeptal, jestli by nemohl přivést na oběd svého kamaráda. Proč ne? Kamarád přišel s kytkou růží, pochválil mě, jak mi to sluší a pěl chválu na mé kuchařské umění.
Druhý den přišel syn na návštěvu. Zeptal se, jak se nám líbil jeho kamarád. Mně ani manželovi pořád nic nedocházelo…
„Sympatický kluk“ řekla jsem „…ano, přikyvoval manžel, jen trochu zženštilý.“
„I já jsem přece takový“ povídá syn „to byl můj přítel. Jsem homosexuál“ řekl tiše a chvěl se mu hlas.
Viděla jsem, jak můj muž rudne. Začal řvát, ať si podobné manýry zkouší někde jinde! Z rozmazlenosti neví co roupama!
Řev nebral konce:
„Vypadni! Až se vzpamatuješ, můžeš se vrátit!“
Bylo vidět, jak je mu v tu chvíli vlastní syn odporný. Vůbec mi nedocházelo, co se děje. Jako bych se dívala na film, ale byla to realita.
Homosexualita není nemoc, proto se nedá léčit. Můj syn zůstane navždy homosexuál! Bože!
Od té doby, co ho manžel vyhodil, nebyl syn doma. Už to bude skoro rok. Došlo nám, že se vnoučat nikdy nedočkáme.
Prošla jsem si obdobím výčitek, zklamání, vzteku i sebeobviňování… ale je to pořád můj syn! Snažím se to pochopit. Říkám si, že by bylo možná lepší, kdyby nám to zatajil.
Brzy se to stejně roznese. Co řeknu rodině? A co sousedé? Co kolegyně v práci? Stydím se o tom někomu říct.
Scházím se se synem v kavárně, aby manžel nevěděl. Pro něj je podrazák, který dělá rodině ostudu. Nevydařený potomek, který se chová hůř než kriminálník!
Nevím, co bude dál.
Příběh paní Marie
