Článek
Když bouchla kauza Dozimetr, média točila Hlubučka, STAN se propadal v průzkumech a opozice jásala: „Vidíte? Nejsme v tom sami.“ A mají pravdu. Není to jen problém jednoho hnutí. Je to problém systému, který desítky let prorůstá napříč politickým spektrem. Jenže pokud budeme spravedliví, je třeba říct i druhou část věty: ne všichni v tom jedou stejně hluboko, stejně dlouho a s tak klidným výrazem ve tváři jako ANO.
Kauza Dozimetr je vážná. Nezlehčujme ji. Zasahovala veřejné zakázky v dopravním podniku, ovládala tok peněz z městské kasy, vznikala kolem ní organizovaná skupina, která to celé řídila. Bývalý náměstek pražského primátora za STAN Petr Hlubuček byl obviněn, politicky skončil, a STAN sice se zpožděním, ale aspoň začal uklízet. Tady nikdo nesnižuje závažnost. Ale pokud se máme bavit o korupci férově, je třeba vedle Dozimetru položit jiný případ. A to ten, o kterém se mluví teď čerstvě: Bitcoinová kauza Ministerstva spravedlnosti.
Bitcoinový jackpot vs. dotační past ANO
Co se vlastně stalo? Orgány činné v trestním řízení zajistily ve dvou případech obrovské množství kryptoměny – konkrétně bitcoinů –, které byly propadnuty státu jako výnos z trestné činnosti. Dlouhé měsíce se řešilo, jak s nimi naložit, jak je prodat, jak je zpeněžit legálně, bezpečně a transparentně. Nešlo o pár drobných – šlo o stovky milionů korun, které byly díky růstu cen kryptoměn nakonec zpeněženy v pravý čas a správně. A především – na rozdíl od všech jiných „kauz“ – tyhle peníze do státního rozpočtu přitekly, nikoliv odtekly.
Rozdíl? Všechno proběhlo v tichosti, podle zákona, bez hysterického PR a bez odkloněných milionů. Nebyla kolem toho přehnaná mediální smršť. Jen se udělal čistý byznys: stát zabavil, stát prodal, stát vydělal. Tohle není kauza. Tohle je úspěch státu, justice a policie.
Ale ouha – najednou se objevují tlaky. Najednou se „řeší komunikace“ mezi justicí a ministerstvem. Najednou se – opatrně – naznačuje, že to vlastně „není tak jednoduché“. A opět, jako v mnoha jiných případech, se zdá, že místo aby stát poděkoval svým vlastním lidem, spíš se jich bojí. Protože jestli něco v Česku funguje hůř než korupce, pak je to snaha o to, aby náhodou nevypadalo, že se policie a státní zástupci chovají samostatně.
A pak je tu ANO. Tam se nešetřilo na ničem. Kromě pravdy.
Když se vedle toho podíváme na aféry ANO, člověku spadne čelist. Opravdu máme v Česku tak krátkou paměť?
- Čapí hnízdo: Dotace urvaná na základě účelově vytvořené vlastnické struktury. Předseda ANO a premiér ČR v hlavní roli. Evropské fondy podvedené. Soudy točí roky. Politická odpovědnost? Žádná.
- Střet zájmů: Agrofert v Babišových rukou, a zároveň premiér rozhodující o dotacích. Audity EU mluví jasně – porušení pravidel. Reakce? "Je to kampaň."
- Kauza Stoka (Brno): Čisté déjà vu Dozimetru – zakázky, úplatky, vazby na ANO. Rozdíl? Švachula šel sedět, ale ANO se dál tvářilo, že o ničem neví.
- Pandemické nákupy: Stamiliony za testy, roušky a pomůcky, které mnohdy ani nefungovaly. Veřejné zakázky bez výběrových řízení, podezřelé kontakty, zbohatlíci s rychlými schránkami.
Jediná shoda: Dozimetr, ANO i Bitcoin ukazují, jak stát může – nebo nemůže – fungovat
V případě Dozimetru se ukázalo, že i podpora politických figur může vytvořit prostředí pro organizovanou trestnou činnost. V případě ANO se ale ukázalo něco mnohem závažnějšího: že je možné vytvořit celý systém, kde se konflikt zájmů legalizuje, pravda dusí pod marketingem, a kde viníci utíkají s úsměvem a vysokým důchodem.
A pak je tu ten zvláštní třetí případ: kauza–nekauza Bitcoin. Všechno fungovalo, všechno proběhlo správně, stát vydělal. A přesto… někdo má potřebu do toho šťourat, ptát se, „kdo o tom mluvil a s kým komunikoval?“ Místo abychom si řekli: „Takhle má fungovat justice v moderní zemi. Takhle má vypadat výsledek spolupráce policie, státního zastupitelství a ministerstva.“
Závěr? Ano, Dozimetr je špína. Ale ve stínu ANO je to pořád ještě menší kalibr
Dozimetr ukazuje, jak se dá rozkrádat město. Aféry ANO ukazují, jak se dá rozkrádat stát. A to je rozdíl, který nemůže nikdo srovnávat bez toho, aby neupadl do morální relativizace.
A jestli dnes někomu vadí, že stát vydělal stovky milionů na zabavených bitcoinech, pak by se měl podívat do očí těm, kdo v tichosti tu práci odvedli. A pak se podívat do historie posledních deseti let. Tam totiž najde, kolik miliard odteklo – a nikdy se nevrátilo.
Nejsou všechny korupce stejné. Nejsou všechny kauzy stejné. A nejsou všichni politici stejní. Pamatujme si to – nejen ve volbách.
