Článek
Salát je zdravý. Ale co když se ho začnete bát?
Znáte to: začnete se víc starat o to, co jíte. Vyřadíte fast food, kupujete bio, čtete etikety. A pak jednoho dne stojíte v supermarketu, držíte v ruce papriku a přemýšlíte, jestli ji vzali rukama, které předtím držely toast.
Péče o zdraví je fajn. Ale co když se z péče stane posedlost? Co když už nejíte jídlo, ale ideál? A co když už nejde o výživu, ale o kontrolu?
To je moment, kdy zdravé stravování překročí tenkou hranici a vstoupí do světa ortorexie – psychického stavu, který není oficiálně zařazen mezi poruchy příjmu potravy (jako anorexie či bulimie), ale odborníci ho berou stále vážněji.
Co je ortorexie?
Ortorexie nervosa (z řeckého „orthos“ = správný, „orexis“ = chuť) označuje nutkavou posedlost zdravou, čistou nebo správnou stravou. Termín poprvé použil lékař Steven Bratman v roce 1997 – původně trochu s nadsázkou. Dnes se z nadsázky stává realita.
Na rozdíl od anorexie nejde o snahu zhubnout, ale o obsesivní úsilí jíst „čistě“ a „zdravě“. Lidé s ortorexií často vyřazují celé skupiny potravin (lepek, cukr, mléko, „chemii“), striktně plánují jídelníček, trpí pocity viny při porušení pravidel a mohou se sociálně izolovat, protože se „neodváží jíst nic mimo domov“.
Kde je hranice mezi zdravým životním stylem a ortorexií?
Představte si dvě osoby:
- Osoba A: Vaří si doma, vybírá kvalitní potraviny, vyhýbá se průmyslově zpracovanému jídlu, ale bez stresu si dá dort na oslavě.
- Osoba B: Odmítá pozvání na oběd, protože „nevěří kuchyni“. Každý den tráví hodiny plánováním jídla a čtením složení. Při snězení čehokoliv „nevhodného“ zažívá paniku nebo pocity selhání.
Osoba A žije zdravě.
Osoba B trpí – i když to navenek vypadá jako ukázkový životní styl.
Klíčovým ukazatelem není „co jíte“, ale jak moc vám to zasahuje do života a duševní pohody.
Jaké jsou důsledky ortorexie?
Přestože záměr bývá pozitivní („chci být zdravý“), důsledky bývají paradoxně nezdravé. Mezi nejčastější patří:
- nutriční nedostatky (např. nedostatek železa, vitamínu B12, vápníku aj.),
- ztráta menstruace u žen (hypotalamická amenorea),
- sociální izolace – kvůli odmítání společného jídla,
- úzkosti, deprese, pocity viny a přetížení mysli,
- ztráta radosti z jídla – jídlo se stává nástrojem kontroly, nikoli potěšením.
Odborníci zdůrazňují, že narušení kvality života je klíčovým diagnostickým znakem. Pokud se jídlo stane ústředním bodem vašeho dne a jakákoli odchylka vyvolává paniku, je čas zpomalit.
Je to problém dnešní doby?
Rozhodně ano. Moderní kultura zdraví, výživové trendy, „insta-jídla“ a fitness influencerky, které ve 23 vypadají jako nutriční bohové a tvrdí, že „cukr je jed“, vedou mnohé k pocitu, že dělají pořád málo.
„Čisté stravování“ (clean eating) je nový ideál. Jenže pod jeho maskou se někdy skrývá kontrola, úzkost a narušený vztah k jídlu.
Psychologové upozorňují, že ortorexie často vzniká u perfekcionistických osobností, lidí s úzkostnými sklony nebo těch, kteří chtějí „něco mít pod kontrolou“ – typicky v době stresu nebo nejistoty.
Co s tím?
Prvním krokem je přiznat si, že zdraví není jen o těle, ale i o hlavě. Pokud vás jídlo stresuje víc, než těší, pokud máte výčitky po každé „odchylce“, nebo pokud přestáváte jíst „běžně“ jen proto, že máte strach – možná je čas se poradit s odborníkem.
Někdy pomůže výživový poradce, jindy psychoterapie. Důležité je vědět, že zdravý životní styl neznamená dokonalost. Znamená rovnováhu.
Závěr: Jíme, abychom žili – ne žijeme, abychom jedli správně
Ortorexie není lenost ani rozmar. Je to reálný psychologický problém, který roste v tichosti, maskovaný jako zdraví.
Základem zdravého vztahu k jídlu je pestrost, flexibilita a radost – ne strach a seznam zakázaných potravin.
Zdravý životní styl je cesta, ne soutěž. Nemusíte mít pět druhů semínek na talíři, pokud vám z nich šednou vlasy. A občasný rohlík s máslem není selhání – je to prostě jen jídlo. A jídlo má být i radost.
