Článek
Přes navyšující se věk, jsem letos zaznamenal rekordní průměr na etapu 229 km. Jednorázové maximum jsem vylepšil na 265 km, což je vzdálenost monumentu Paříž – Roubaix. Na ročník 1963 prý docela dobrý. Ale, hlavně, plním instrukce profesora Jana Pirka.
Právě senátor a především elitní kardiochirurg mě totiž v prosinci 2012, necelé dva poté, co spolu se svým „červeným“ týmem operoval jedenáct hodin moje zdevastované srdce, odchytl na chodbě IKEMU, ve kterých jsem, tlačíce před sebou stojan s infuzemi, „polykal“ první pooperační kroky. Jestli prý vím, co mám udělat vzápětí, poté, co mě pustí domů? Koupím si fitness náramek a začít se sebou něco dělat.
Voda, samá voda
Dráhu cyklisty hobíka jsem zahájil nedobrovolně na jaře 2012, kdy jsem v rekordně krátkém čase nabral docela hodně kilo vody. Sehnal jsem si diuretika a tekutiny se zbavil. Navyšující se neschopnost udělat pár rychlejších kroků ovšem přes razantní snížení objemů především lýtek a břicha pokračovala, ba nabírala na intenzitě. Diuretika postupně ztrácela na účinnosti a tak, nemaje vlastního „obvoďáka,“ jsem si po dvou měsících koupil zlatou kartu do jistého soukromého léčebného zařízení. Dorazil jsem na první kontrolu, v prostorech před ordinací spousta mladých a půvabných dam, řešících problémy s pletí. Vzhledem k tomu, že poměr vody v těle opět nabobtnal, tvořila můj dress code košile asi 7 XL od Vietnamců a obrovské kraťasy. A taky fake crocs ze stejné prodejny číslo 47, neboť tekutina zaplavila kotníky i nárty a do jiné obuvi jsem se nevešel. Při mém vstupu čekárna zmlkla, ale vzhledem k tomu, že jsem deset minut vydýchával dvě patra schodů, jsem udivené reakce nevnímal. Paní lékařka se na mě podívala a konstatovala nezbytnost prohlídky kardiologem. Bohužel, začaly prázdniny, čas dovolených. Ale že se mi určitě ozvou.
Sázka na playboye
Zatímco jsem čekal, krize se prohlubovala. Postupný odchod srdce totiž provází nechutenství, ale hlavně nespavost. Ať jsem jedl cokoli, chutnalo to jako papír a spánek končil po půl hodině. Do toho moje kůže žloutla a žloutla, neboť na funkčnosti ztrácela játra, na což mě ovšem žádný ze spolupracovníků neupozornil, neboť jsem prý vypadal už tak dost blbě.
Asi po dvou týdnech zavolali ze zdravotního zařízení, kardiolog sice ještě není k dispozici, ale mají hepatologa. Tak jsem dorazil do privátní ordinace poblíž radnice v Nuslích. Mladý doktor mi sdělil, že nemá cenu mě vyšetřovat. Mám si prý co nejdříve sednout na schody před nějakou nemocnici a sedět tam do doby, než mě přijmou…Jel jsem domů a po cestě mě napadlo, že mě dlouhá léta pojí přátelství s docentem Kramářem z IKEM.
Jednalo se o pozoruhodnou osobnost, kardiochirurga, se kterým jsem dělal v roce 1996 rozhovor pro, Playboy. IKEM ještě sídlil v Thomayerově nemocnici, a operatér, který v roce 1984 spolu se byl účasten první transplantace srdce v Československu, mi během rozhovoru mi sdělil, že „Honza Pirk je sice lepší chirurg, ale on je větší playboy“.
Kardiolog či patolog?
Telefon mi, zvedl na poprvé. Byl lehce rozmrzelý, ve věku 82 let prodělal před několika týdny „otravnou“ operaci srdce, a musel proto skončit s volejbalem. Mám dorazit v pondělí. Učinil jsem tak a vzal s sebou nezbytnou láhev whisky Chivas, kterou docent Kramář míchal barbarsky s colou. Jeho první reakce byla nezapomenutelná. Prý netuší, jestli mě má seznámit s kardiologem, nebo patologem? Nakonec se rozhodl pro první variantu. Primářka kardiologie doktorka Koudelková po vyšetření konstatovala k mému docela velkému údivu, že mám „vrozenou závažnou kombinovanou srdeční vadu,“, netvářila se moc optimisticky a předepsala mi léky. Ještě po cestě domů mi volali z IKEM, že mě na následující den čeká hepatolog. Ani on nehýřil po vyšetření zrovna optimismem. Chápe, že srdce je špatné, ale dokud nezačnou fungovat játra, nemá cenu nic řešit, neboť nezvládnu narkózu. Vysvětlil mi, že normální hladina bilirubinu je 3 – 17, a já měl docela hodně přes 300. Takže mám držet dietu, nekonzumovat alkohol, nesolit, nejíst tučné a smažené…Lehce mě podpořil sdělením, že zažil případy „zprovoznění“ jater těžkých alkoholiků. Na první jídlo nikdy nezapomenu, jednalo se kuře na páře se špenátem bez soli. Po prvních soustech, jsem si položil otázku, zdali, než postupovat taková muka, nebude lepší smířit se předčasným skonem…
To nejhorší mě ovšem mělo teprve čekat. Bylo nutno zjistit, zdali nemám cirhózu jater. Vyšetření spočívá v tom, že člověku protáhnou krkem hadici, která skončí v břišní dutině. Mám přitom silný dávivý efekt…Nakonec jsem přežil, asistující personál také. Má oběť nebyla marná, po deseti dnech jsem se dozvěděl, že jedeme dál.
Snad to mechanici spraví
Nastal docela dobrý čas. Léky zabraly, diuretika mě zbavila vody a svalů. Normálně jsem spal a měl chuť k jídlu, dokonce jsem ušel snad kilometr, sice pomalu, leč bez zastávek. Po měsíci vskutku brutální diety jsem nebyl až tak moc žlutý a játra se dostala do stavu umožňujícího zvládnutí narkózy. Kardioložka byla potěšena a objednala dvě vyšetření. Kamerou nacpanou do krku mi měřili něco u srdce, pak mi protáhli kameru stehenní tepnou kameru a učinili totéž. První vyšetření prováděla lékařka, se kterou jsem se potkal letos v červenci na kontrole, do úst mi tenkrát dali nějaký plast, abych nepřekousl kabel drahého zařízení. Během druhé akce jsem sledoval na obrazovce své srdce a poslouchal komentáře přítomných kardiologů. Dospěli k závěru, že mi to mechanici, rozuměj, kardiochirurgové, snad spraví…Ráno mi totéž sdělil lékař. Termín operace 22. listopad. Mám dorazit o den dříve a přinést papír, že mám v pořádku chrup.
S předstihem na místě činu
Bohužel, někdy na začátku listopadu přestaly postupně účinkovat léky. Voda začala prosakovat lýtky, vrátila se nespavost a nechutenství. Do toho jsem nějak zapomněl na radu, abych se při prvních obtížích jakkoli dostal do IKEMU. Učinil jsem tak 15. listopadu, patřičně zavodněný, po dvou víceméně bezesných týdnech. Na urgentním příjmu se lehce vyděsili. Za půl hodiny jsem byl na JIP, sestry mě sledovaly s účastí, za deset minut dorazil kardiolog, který mi zavedl kanylu do krku, kterou do mě začaly proudit tuším tři druhy tekutiny s blahodárným účinkem.
Na vizitu jsem se docela těšil, s profesorem Pirkem jsem se v té době znal skoro dvacet let. Na přátelskou konverzaci ovšem nedošlo, byl jsem na profesorovy poměry tázán dosti neurvale, z jaké civilizace pocházím, když jsem nechal svůj zdravotní stav dojít tak daleko. Odpověď, že jsem z Ostravy, nepotěšila. Výsledek vizity byl takový, že operace se odkládá na neurčito, ze 106 kg musím shodit na 90 kg a chtělo by to co nejrychleji…
Probuzení jako bonus
Následující dva týdny jsem vstával v 5:30 hod, spal jsem, jedl a shazoval. 29. listopadu mi bylo sděleno, že další den jdu na operaci. Navštívil mě profesor Pirk, tentokrát klidu pravil, že srdce dají dohromady. A taky anesteziolog, který mě potěšil informací, že uspávat mě bude jeho šéf a probuzení je bonus. Tehdejší partnerka lehce pobledla…
Večeři jsem nedostal, spal jsem docela v klidu. V pět hodin ráno mě probudil sanitář, který mi kromě hrudníku oholil rovněž dvoutýdenní strnisko. Profesor Pirk prý nerad operuje zarostlé. Následovala cesta na operační sál, přenesli mě na teplé lůžko, ocitl jsem se v úžasném prostoru. Sestra připravující mě na operaci vznesla dotaz, jestli chci pustit nějakou hudbu. Řekl jsem, že Rádio Hey, trefil jsem, Iron Maiden…
Začátek přípravy
Vzbudil jsem se za cca 30 hodin na jednotce ARO. Nade mnou doktor, který se mě tázal na jméno a rodné číslo. Odpověděl jsem správně, z mého těla vytáhli nějaké hadičky. Doktor mi pak sdělil, že končí sranda. Po několika minutách dorazila sestra s tím, že je čas vstát. Vzhledem ke značné bolesti žeber byla potřeba speciálního pohybu. Po minutě mi řekla, že si můžu zase lehnout a dostanu jablečnou přesnídávku. Pár minut před půlnocí mě převezli na JIP. V té chvíli jsem to ještě netušil, ale příprava na Tour de Káraný právě začala. Příští rok chci dát etapu dlouhou 300 km. Pochopitelně pozvu profesora Pirka, který se dal z běhu na triatlon. Bude mi ctí vozit mu bidony.
