Článek
Album vyšlo v časech tuhé normalizace, proto, byť to mnohem lepší z produkce Jirky a Ringa mělo v podobě alb Hrr na ně (1977) a především Nám se líbí (1979) teprve přijít, představovalo balzám na duši i uši rockera. Navíc položilo základ velmi úsměvného příběhu, když rocku propadlé „máničky“ z Ostravy po vyhazovu Ozzy Osbourna z Black Sabbath po hospodách debatovaly, jestli Jirka neemigruje a nenahradí u Sabatů Ozzyho.
Volba „krvavého“ Sabbathu
Na zmiňované album totiž kapelník František Ringo Čech propašoval s posvěcením KSČ v pro hard rock těžkých časech skladbu Black Sabbath s názvem A National Acrobat, která vyšla na LP Sabbath Bloody Sabbath (1973). „Jeli jsme tenkrát dvě linie. První navazovala na éru Viktora Sodomy a hity jako Papoušek kakadu nebo Parní stroj. Jirka písničky jako Dráty pletací, nebo René, já a Rudolf sice těžce kousal, ale do jisté míry akceptoval, že se jedná o zdroj naší obživy. Ve stejné době jsme ale spřádali plány o tom, jak budeme hrát hard rock jako Deep Purple a Black Sabbath, byť jsme si byli vědomi toho, že vzhledem k cenzuře to bude hodně těžké. Ale měl jsem plán,“ vzpomíná s odstupem padesáti let autor textu František Ringo Čech.
Za účelem „přitvrzení“ pak Ringo přivedl do kapely kytaristu Oldu Říhu, v té době již mimo jiné proslaveného účastí na poloilegálních tancovačkách, na kterých se hrála muziku západních kapel, jejichž činnost byla v přímém rozporu s hodnotami budovatelů rozvinuté socialistické společnosti. A právě Black Sabbath, byť se jednalo o hochy dělnického původu z Birminghamu, stáli vedle Kiss coby satanisté na vrcholu ideologické neobliby. „Franta mi hodil lano s tím, že potřebuje přitvrdit, což se mi samozřejmě líbilo. Šel jsem do toho, protože jsem věděl, že znal bolševický systém, ale uměl se v něm pohybovat a najít díry,“ vzpomíná Říha, který po konci u Čecha založil Katapult. „Takže, když přišel s tím, že nahrajeme na album věc od Black Sabbath, ve které se bude zpívat o tom, že dělníci jdou do továren, tak jsem z toho měl strašnou srandu a moc jsem se těšil“.
Z případného nahrávání neměl sebemenší obavy, neboť na figurách kytaristy Black Sabbath Tonyho Iommiho vyrůstal. „Dvoutónové figury Sabatů jsem hrál na tancovačkách. Proto to pro mě byla zábava. A tady musím přiznat, že písnička z prvního, živého alba Katapultu, Máš na to být víc, byla inspirována, A National Acrobat, ale dostala patinu Katapultu.“
Oslava dělnické třídy
A tak si v roce 1974 František Ringo Čech přehrával A National Acrobat a dumal nad textem. „Vycházel jsem z toho, že každou písničku, která se měla nahrát na desku, musela schválit komise Supraphonu, pokud šlo o něco konfliktního, vložil se do toho sám šéf oddělení kultury ÚV KSČ, opravdu velký soudruh Miroslav Müller. Největší míru ve schvalovacím procesu hrál text a z vlastních zkušeností jsem věděl, že Black Sabbath byli sice pro komouše nepřijatelní, ale nikdo ze soudruhů v komisi netušil, kdo je Iommi, Osbourne, Ward a Butler. Takže jsem vsadil na to, že komise si přečte text a nebude se zabývat autory hudby.“
Za velkou výhodu pak Ringo považoval svojí škatulku komika snažícího se „fušovat“ do muziky, neboť kašpar se komunistům nejevil ani zdaleka tak nebezpečný, jako literát. A protože v roce 1974 byla spuštěna linka metra vedoucí z Florence na Kačerov, napsal silně budovatelský text o tom, jak duní vlak metrem, v ránu teplém a nadšenec jezdí z konečné na konečnou, přičemž kvituje, že se městu ulevilo. Děti pak mohly snáze běhat přes cesty nebezpečné, zatímco dělníci se dostali snáze do továren a lékaři do nemocnic. „Text jsem měl hotový docela rychle, pak jsem ho poslal na úřad a čekal, co bude. A dopadlo to přesně, jak jsem předpokládal. Soudruzi v komisi si přečetli text a dospěli k tomu, že se jedná o oslavu dělnické třídy. A že vlastně ten soudruh Ringo, který se navenek prezentuje jako šašek, reaguje na žhavou socialistickou současnost.“
Řád komsomolu
Nahrávání proběhlo podle Ringa v absolutní pohodě, Jirka Schelinger se do textu ponořil a zazpíval ho s patřičným budovatelským zaujetím, zatímco Olda hrál figury jako Tony Iommi a byl blahem bez sebe. Odvetná reakce ze strany Supraphonu se nedostavila, deska se dobře prodávala, soudruzi dostali prémie, což bylo rozhodující. „Se Schelingerem jsme byli připraveni hrát roli kašparů vzdávajících hold budovatelům metra, strojvůdcům, revizorům, kteří pracovali pod vedením sovětských soudruhů,“ vzpomíná Ringo.
Tím ovšem příběh A National Acrobat s „textem reagujícím na žhavou socialistickou současnost“ neskončil. Skladbu totiž kapela hrála ve svém nejslavnějším složení Jiří Schelinger (zpěv), Stanislav „Klásek“ Kubeš (kytara), Jan Kavale (baskytara) a Jiří „Mamut“ Stárek (bicí) na pozdějším turné po SSSR, které zmapoval František Ringo Čech v knize Ruský týden. „Snad mi to Black Sabbath odpustí, ale tvrdil jsem, že muziku složila kapela. Samozřejmě, že ruští rockeři věděli, která bije, chodili za námi po koncertech do šatny, byli nadšení z toho, že díky nějaké partě z Československa slyšeli Sabaty naživo. Nakonec jsme za naše turné dostali nejvyšší vyznamenání ÚV Komsomolu, tedy pokrokových sovětských mládežníků. Lépe to ani dopadnout nemohlo.“
Zdroje: Osobní doposud nepublikované nedávné rozhovory autora s Františkem Ringo Čechem a Oldou Říhou
www.gramodesky.cz
