Článek
Když se smích mění v pláč
Tisková konference zástupců vlády měla v pondělí jeden jasný vrchol, který pravděpodobně vstoupí do dějin. Jen není jisté, zda to budou dějiny politické nebo dějiny televizní zábavy. Premiér České republiky totiž přítomným novinářům s vážnou tváří sdělil, že si kvůli vyostřené mezinárodní situaci koupil globus, aby se podíval, kde to Grónsko vlastně leží. Nezapomněl přitom zdůraznit, že jeho nový globus je veliký, krásný a stál 15 000 korun. Kdo ví, možná si Andrej Babiš myslí, že na levnějších globusech Grónsko zakreslené není.
Nebudeme se snažit rozsoudit, jestli takovou absurditu mínil Andrej Babiš ve své prostinké naivitě opravdu vážně. Je také možné, že mu jeho marketinkový tým poradil, že udělat ze sebe neználka, který neví, kde leží největší ostrov světa, mu u voličů pomůže. Jedna i druhá varianta jsou však dost děsivé. Možná, že za jiných okolností by bylo možné se této scéně, která vejde do dějin jako jedna z nejtrapnějších v historii, snad i smát. V době, kdy se rozhoduje o budoucí podobě světa, a tedy i o místě České republiky v něm, je mnohem logičtější reakcí propuknout v usedavý pláč.
Grónská příroda je úchvatná. O panoramata ale Donaldu Trumpovi jistě nejde.
Co všechno (ne)ví Andrej Babiš o Grónsku?
S pomocí zakoupeného globusu byl Andrej Babiš schopen odvodit, že ruské raketě Orešnik to bude trvat z ruského území k Bílému domu asi 26 minut. Nad Grónskem bude po jedenácti minutách a podle premiéra je proto logické, že Spojené Státy mají na Grónsko určitý nárok. Logika je to dosti podivná a raději snad ani nechtějme vědět, jak se Andrej Babiš dívá touto optikou třeba na Mnichovskou dohodu. Nehledejme logiku ani v tom, že Donald Trump, který se tak bojí raket z Putinova Ruska, jeho prezidenta nezištně pozval, aby se stal členem jeho vysněného „Mírového panelu pro Gazu“. Pojďme se raději podívat na to, v čem tkví skutečný význam Grónska, proč je v centru pozornosti velmocí a co by o něm měl rozhodně vědět premiér země, na kterou významně dopadne jakýkoliv výsledek „boje o Grónsko“.
Není pochyb o tom, že Grónsko je skutečně strategicky významné. První americké vojenské základny zde začaly vznikat již v roce 1941 a během druhé světové války hrál ostrov významnou roli pro americké válečné úsilí v Atlantiku a na celém evropském válčišti. Následné smlouvy s dánským královstvím potom zajistily Spojeným státům možnost používání grónského území i v dobách studené války. A dnes význam Grónska rozhodně neklesá, právě naopak.
Ve 21. století existuje několik důvodů, pro které je Grónsko extrémně důležité. Stále je zde jeho strategická poloha. Ze základen v Grónsku lze kontrolovat námořní aktivitu v severním Atlantiku a v Arktidě či balistické mezikontinentální rakety. To bylo důležité už za studené války a nyní to bude ještě důležitější, neboť poroste komerční význam celé Arktidy a tím i její militarizace. Je dalším paradoxem, že za tímto vzrůstajícím významem regionu a tím i za Trumpovou posedlostí Grónskem stojí ve skutečnosti fenomén, o kterém Donald Trump tvrdí, že buď vůbec neexistuje, nebo je marginální. Mluvíme totiž o klimatické změně.
Rostoucí průměrné teploty vedou k úbytku ledu a následně k otevírání nových námořních tras. Ty mohu být extrémně důležité pro Čínu snažící se transportovat své zboží do Evropy nebo Severní Ameriky. Využívat je ale chtějí i všichni ostatní. Není proto těžké si představit, proč se hodí kontrola nad regionem. Klimatická změna potom vede i k usnadnění těžby přírodních zdrojů, jako je zemní plyn nebo v poslední době stále významnější prvky vzácných zemin.
Zde se dostáváme k tomu, proč je omezený pohled Andreje Babiše na Grónsko tak nebezpečný. Dánsko nemá problém poskytnout Američanům za férových podmínek přístup ke grónskému území, nechat je tam stavět i využívat základny a klidně svoji vojenskou přítomnost navýšit. To však Donald Trump nepovažuje za dostatečné, neboť má zálusk i na zmíněné přírodní zdroje. V případě, že se Andrej Babiš není schopen za Grónsko alespoň formálně postavit, de-facto tím říká, že je mu úplně jedno, když Evropská Unie, které jsme součástí, přijde o přístup k těmto vzácným zdrojům. V konečném důsledku tím poškozuje i strategickou pozici České republiky. A to nemluvíme o tom, že případný Trumpův úspěch v Grónsku přes odpor dalších evropských zemí by znamenal faktický rozpad NATO a tím i celé architektury, na které je bezpečnost střední Evropy včetně Česka životně závislá.
Závěr
Vystoupení Andreje Babiše s globusem není jen vtipnou scénkou, která se uplatní v silvestrovském vysílání. Je to křiklavá ukázka toho, jak našim vrcholným představitelům naprosto chybí schopnost komplexního uvažování a orientace v současném světě. Tím, že hodí přes palubu dánského spojence, si Andrej Babiš možná vyslouží jednu či dvě pochvalné větičky od Donalda Trumpa, negativní důsledky tohoto rozhodnutí bude ale Česká republika pociťovat hodně dlouho.
