Článek
Arapaima velká
V úvodu byla řeč o arapaimě velké (latinsky Arapaima gigas), která je známá také pod domorodým názvem pirarucu. Tato evoluční zajímavost, která se v nezměněné podobě prohání jihoamerickými řekami už od druhohor, vyvrací všechno, co si běžně spojujeme s chováním ryb. Arapaima totiž odmítá respektovat hranici mezi vodním světem a souší. Pokud sedíte na větvi nízko nad hladinou některého z ramen Amazonky, nejste před arapaimou v bezpečí, a to ani v případě, že jste jinak velmi rychlá a obratná opice.
Arapaima patří mezi největší sladkovodní ryby naší planety. Jako její maximální délka se uvádí 3 metry, mluví se ale i o větších exemplářích. Její tělo připomíná torpédo a je dokonale přizpůsobené k bleskovým výpadům z bezprostřední blízkosti. Rychlost je její hlavní zbraní.
Hmotnost tohoto sladkovodního obra může dosahovat až 200 kg (typicky je to kolem metráku) a dožívat se může až 20 let. Arapaima má ráda stojaté vody a tůně v povodí zmíněné Amazonky nebo Orinoka.
Lovec a arapaima jako jeho kořist, ilustrace z konce 19. století.
Ryba s plícemi
Jedním z nejvíce fascinujících rysů arapaimy je její dýchací systém. Protože žije v teplých, pomalu tekoucích vodách Amazonie, kde vlivem hnijící vegetace dramaticky klesá hladina kyslíku, musela se tomu přizpůsobit. Její žábry jsou zakrnělé a k životu jí nestačí.
Arapaima se z toho důvodu vyvinula ve skutečného dýchače vzduchu. Její plynový měchýř je protkán hustou sítí cév a funguje de facto jako plíce. Každých 10 až 20 minut se proto musí vynořit nad hladinu, aby se s hlasitým polknutím nadechla atmosférického vzduchu. Tento zvuk, připomínající zakašlání nebo hluboký povzdych, je pro místní rybáře jasným signálem, že gigant je nablízku. Tato závislost na vzduchu se však proměnila ve velkou nevýhodu, protože z ní činí snadný terč pro harpuny rybářů.
Arapaima a její lov opic
Většina dravých ryb buď hledá kořist pod vodou nebo čeká, až jim kořist spadne do vody. Arapaima se s tím však nespokojí. Disponuje totiž neuvěřitelnou silou v ocase, který de-facto funguje jako stlačená pružina. Když se v období dešťů Amazonka vylije z břehů a zatopí okolní prales, dostane se tím do bezprostřední blízkosti korun stromů. Pro arapaimu tím začíná lovecká sezona.
Arapaima se dokáže nepozorovaně přiblížit k větvím, které visí těsně nad vodní hladinou. Její oči jsou posazené vysoko na hlavě, což jí umožňuje dokonale sledovat dění nad vodou. Jakmile spatří kořist, může jít o ptáka nebo menší druhy opic, vystartuje. Opice samozřejmě útok z vodní hladiny nečeká a podle toho také tento souboj většinou dopadne.
Jenomže ani plíce, ani schopnost lovit v korunách stromů neochrání arapaimu před největší hrozbou, tedy člověkem. I když dnes běží programy na záchranu arapaimy, stále je ohroženým druhem.
Zdroje informací: https://www.nationalgeographic.cz/priroda/arapaima/
