Článek
Asteroidy jako nejmocnější zbraně hromadného ničení
Před 66 miliony lety asteroid o průměru 10-15 km dopadl na Zemi, které v té době vládli extrémně úspěšní živočichové, dinosauři. Dopad asteroidu vyhloubil kráter o průměru 200 km a hloubce 1 km. Dnes jej známe jako Chicxulub a najdeme jej na poloostrově Yucatan v Mexiku.
Dopad asteroidu natolik změnil podmínky pro život, že obří dinosauři nemohli přežít. Kromě několika menších druhů, ze kterých se postupně vyvinuli ptáci, se příležitosti chopili savci, kteří se následně stali dominantní třídou živočichů na Zemi. K nim se pak řadíme i my, lidé.
Tento příběh zná asi každý a nemá smysl jej podrobněji rozebírat. Asteroidy ale na Zemi dopadaly i předtím, naopak byly takové události mnohem četnější. Jedna z nich, dopad obřího asteroidu označovaného jako S2, měla ale možná zcela zásadní vliv na rozvoj života na Zemi. A to nikoliv proto, že by jej asteroid zastavil a zničil, naopak proto, že mu významně pomohl.
Dopad asteroidu S2
Když byla Zemi asi miliarda let, vypadala zcela jinak než dnes. Především zde nebyl na první pohled žádný život. Ale zdání klame a v oceánech se již objevovaly malé jednobuněčné organismy. Bylo jich ale velice málo a vědci mluví o tehdejší Zemi jako o „biologické poušti“.
Ale ještě v něčem se tehdejší Země lišila od té, kterou známe z dneška. Dopady velkých asteroidů byly poměrně časté, neboť kusy materiálu z doby tvorby sluneční soustavy stále ve velkých počtech křižovaly sluneční soustavu. Odhaduje se, že k velké kolizi Země s asteroidem docházelo jednou za 15 milionů let, z geologického hlediska tedy velmi často.
Dříve či později zkříží Zemi cestu další asteroid. Může to být za týden nebo za 20 milionů let. Jednou k tomu ale opět dojde
Před 3,2 miliardami let dopadl na Zemi asteroid označovaný jako S2, pozůstatky dopadu mohou geologové sledovat ve starých horninových vrstvách. Šlo o skutečného obra, hmotou překonával ten druhohorní asi 50× – 200×. Mohlo by se zdát, že jednobuněčné organismy, které jako jediné obývali oceány, nemají nejmenší šanci na přežití. Jenomže se zdá, že zdání klame.
Výzkum týmu, který vede Nadja Drabon z Harvardské univerzity, předkládá opačný obrázek. Dopad asteroidu S2 měl na první pohled stejně katastrofální dopady, jako u každého jiného asteroidu. Zemi několikrát oběhly vlny tsunami, prach zastínil slunce na dlouhé roky apod. V té době zde ale nebyl nikdo, komu by to mohlo vadit. Podstatnější je, že i když se doslova vyvařila vrchní vrstva oceánů, zmíněné jednobuněčné organismy nacházející se ve větších hloubkách z toho ve skutečnosti těžili výhody.
Dopad asteroidu totiž uvolnil do prostředí velké množství železa a fosforu. Tyto prvky navíc zanesl i do oceánů, resp. začaly být do vody splachovány. Železo a fosfor ale jsou a pravděpodobně také byly potravou pro jednobuněčné organismy, které se mohly najednou mnohem rychleji množit. Život nejen, že nezmizel, ale začal jen kvést. A to vše díky asteroidu S2.
