Hlavní obsah
Hobby a volný čas

Chystáte se na skok padákem nebo bungee jumping? Zjistěte, co se děje s tělem během volného pádu

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Pixabay

Volný pád je pro mnohé oblíbenou adrenalinovou aktivitou. Tělo to ale vidí trochu jinak

Volný pád není zrovna činnost, která by byla pro lidské tělo přirozená, právě naopak. Přesto se jí celá řada lidí věnuje poměrně často. Jak se s tímto počinem vyrovnává naše fyziologie?

Článek

Volný pád

Pro většinu lidí je volný pád něco, bez čeho se v životě obejdou. Zůstávají raději pevně nohama na zemi a nemají potřebu lézt s padákem do letadla nebo se nechat uvazovat na lano. Lidé, kteří se naopak vyžívají v parašutismu nebo bungee jumpingu to možná vidí trochu jinak, ale jsou to právě ti, kteří zůstávají na zemi, co se chovají přirozeně. Tomu odpovídá i fyziologická reakce člověka na vidinu volného pádu a pád samotný.

Strach jako přirozená reakce

Volný pád je většinou poměrně krátká záležitost na to, aby v těle způsobovala jakékoliv dlouhotrvající změny. Přesto ale tělo reaguje a začíná s tím již ve chvíli, kdy mu dojde, že to se skokem myslíte vážně. Mozek začne reagovat a do těla začne uvolňovat adrenalin. Jedná se o hormon, který má tělu dodat energii, sílu a rychlost v kritických situacích. Přirozená a podvědomá reakce mozku na nestandardní situaci se potom projeví i některými vnějšími příznaky. Mezi ně patří pocení, husí kůže, zrychlené dýchání, zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence nebo zbystření smyslů. Je také zcela přirozené, že člověk začne cítit žaludeční nevolnost.

Foto: Pixabay

Skok do volného prostoru náš mozek vždy vyhodnotí jako ohrožení

Stav beztíže, který stavem beztíže není

Při samotném pádu se lidské tělo ocitá ve zdánlivém stavu beztíže. Je to ale jen proto, že na něj nepůsobí protisíla stejně tak, jako když stojíte na chodníku. O skutečný stav beztíže se samozřejmě nejedná, právě naopak. Gravitace člověka nemilosrdně přitahuje k zemi a uděluje mu zrychlení.

Rychlost padajícího těla ale neroste donekonečna. Díky odporu vzduchu se v závislosti na poloze těla ustanoví finální rychlost, která je někde na úrovni 50 metrů za vteřinu. Během pádu může pak dojít ke zmatení tzv. vestibulárního systému vnitřního ucha, který slouží jako centrum rovnováhy. Zvláště méně zkušení skokané proto mohou mít pocit dezorientace.

Euforie po přistání

Velmi zajímavá je chvíle po přistání. Dochází totiž k odeznění efektu adrenalinu a mozek naopak začne do těla pumpovat hormony zcela jiného typu. Ty mají „za odměnu“ vytvářet pocit štěstí a euforie. Je proto naprosto přirozené, že budete chtít po skoku každému zážitek vyprávět, budete překypovat energií a cítit se šťastní. Právě tyto pocity jsou pro řadu lidí důvodem k opakování zážitku.

Každé tělo je samozřejmě trochu jiné, a především popsané vnější projevy nemusí být u každého stejné, každý na ně reaguje jinak. Ve své podstatě mají ale stejného jmenovatele.

Volný pád umí být děsivý i opojný. To, jak zapůsobí na vás, budete muset nejprve vyzkoušet. Tak co, jdete do toho?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz