Článek
Lošákovec palčivý
Houba, o které bude řeč, se vědecky označuje jako Lošákovec palčivý (Hydnellum peckii). Setkat se ale můžete i s řadou dalších názvů. Místo jména Lošákovec se někdy používá Lošák, namísto přízviska palčivý zase slova ďábelský nebo Peckův. Stejně tak si jej lidé v oblastech, kde žije, pojmenovali třeba jako ďáblův zub, krvavý zub, čertův ježek a mnoho dalších. Setkat se s ním můžete prakticky na celé severní polokouli, střední Evropu, a tedy i Česko nevyjímaje.
Jeho nadzemní část tvoří především tvrdý a nepravidelný klobouk o velikosti až 8 cm. Zpočátku má bílou barvu, která se však postupně mění na hnědou či červenou. To, co činí z této houby takový unikát, je ale něco trochu jiného. U ďáblova zubu se totiž objevuje tzv. gutace. Tento proces se objevuje u vícero rostlin, právě pro Lošákovec je ale charakteristický. Lidově se gutaci u rostlin říká slzení a jedná se vlastně o vylučování přebytečné vody v podobě kapek. S vodou se ale mohou vylučovat i některé další látky, které jsou v rostlině obsažené. Ty mohou dávat vodě nějakou netradiční barvu. U Lošákovce je to červená, a proto houba často vypadá opravdu tak, jako by krvácela. Tato „krev“ pak není jen vizuální zajímavostí, ale jde o potenciální zdroj řady léčivých látek.
Ďáblův zub je u nás velmi vzácný a ohrožený. Přesto na něj můžete čas od času narazit.
Čertův ježek jako zásobárna léků
Sekret houby má celou řadu zajímavých schopností. Umí například působit velmi podobně jako známý heparin, tedy lék na ředění krve. Je za to zodpovědný atromentin, tedy ta samá látka, která dává sekretu barvu krve.U ředění krve ale nekončíme. Atroventin má také antibakteriální vlastnosti a studovány jsou potenciální schopnosti pro léčbu Alzheimerovy choroby.
Ani teď nejsme ale s popisem zajímavých vlastností tekutiny vytékající z houby u konce. Houba se totiž naučila využívat glutaci ve svůj prospěch. Krásně červená tekutina láká hmyz, který v ní vidí potenciální hostinu. Ve skutečnosti se ale po usednutí na kapku přilepí a když po čase zahyne, houba využije jeho tělo jako zdroj živin. Nejde sice o masožravou houbu v pravém smyslu, ale tomuto označení se rozhodně velmi blíží.
Další zajímavosti o Lošákovci
Lošákovec palčivý zná věda od roku 1913, kdy jej popsal americký mykolog Banker, byť své jméno získal podle jeho kolegy, legendy americké mykologie, Charlese Pecka. Není náhoda, že právě američtí přírodovědci si houby všimli jako první. V severní Americe je totiž nejhojnější, ale v Evropě je také doma. U nás je dnes houba považována za ohrožený druh. Velmi pravděpodobně to má na svědomí především rostoucí znečištění.
Nejednoho vášnivého houbaře jistě napadlo, zda je Lošákovec jedlý. Odpověď jej ale asi příliš nepotěší. Ne snad, že by byl Lošákovec jedovatý, ale jeho chuť je natolik odporná, že dobrovolně by jí konzumoval jen blázen.
Až tedy půjdete někdy v budoucnu lesem a spatříte houbu na jejímž klobouku bude jedna červená kapka vedle druhé, nemusíte se bát, že byste snad procházeli kolem místa vraždy. To se jen Lošákovec zbavuje přebytečné vody a líčí past na hmyz.
Zdroje informací: https://www.myko.cz/myko-atlas/Hydnellum-peckii/
