Článek
Modrá chobotnice z Galapág
V roce 2015 se posádce výzkumné lodi E/V Nautilus podařilo prostřednictvím dálkově ovládaných robotů nafilmovat zvláštního a do té doby neznámého živočicha. Nejlépe jej lze popsat jako miniaturní modrou chobotnici s krátkými chapadly a s velikostí golfového míčku. To všechno dohromady vytváří kombinaci, která je značně neobvyklá.
Jeden exemplář byl proto z hloubky 1773 metrů odebrán a prostudován. Je třeba říct, že objev způsobil ve vědeckém světě malou senzaci. Ne snad, že by bylo tak neobvyklé objevovat nové druhy. Zvláště na mořském dně žije celá řada živočichů, které ještě neznáme. Pro lepší představu uvedeme, že mezi dubnem 2025 a březnem 2026 bylo nahlášeno 1100 nových živočišných druhů žijících v hlubinách moří a oceánů. Odhady toho, kolik dalších dosud neobjevených mořských živočichů ve vodách žije, se různí. Pravdivější asi bude, když řekneme, že to prostě nevíme. Ale vraťme se k modré chobotnici.
Chobotnice naruby
Řada mořských živočichů je zbarvena tak, že jejich spodní část je světlá a horní část naopak tmavá. Dává to smysl, neboť při pohledu zdola tak tito živočichové lépe splývají se světlem prostupujícím shora pod hladinu. Naopak, při pohledu shora je zase tmavé zbarvení chrání lépe, neboť kterýkoliv pozorovatel se dívá směrem do tmavší oblasti.
Problém je v tom, že nově objevená chobotnice, která dostala jméno Microeledone galapagensis, to má přesně naopak. Hřbet má světlý a vnitřek svého pláště naopak tmavě modrý. Podle vědců je to proto, že v hlubinách má řada živočichů schopnost tzv. bioluminiscence. Znamená to, že za určitých okolností mohou začít produkovat světlo, v případě ohrožení. Chobotnice, která takového živočicha začne lovit, ho proto může donutit se rozsvítit, což nechtěně přiláká predátory. Aby se tomu chobotnice vyhnula, přikryje kořist svojí tmavší spodní částí. Zářící kořist už potom nikoho nepřiláká.
Pro vědce bylo poměrně složitým oříškem i její správné zařazení. Zdá se totiž, že jediný podobný tvor žije v Atlantiku. V Tichém oceánu je tedy modrá chobotnice zatím jediným podobným druhem.
Zdá se tedy, že Galapágy se zase jednou zapsaly na vědeckou mapu stejně jako v roce 1835, kdy zde Charles Darwin pozoroval pěnkavy, želvy nebo leguány. Tenkrát z toho byla jedna z nejzásadnějších vědeckých prací všech dob. Uvidíme, čeho dalšího se na tomto fascinujícím místě v budoucnu ještě dočkáme.
