Článek
Co je nyktofobie?
Pod pojmem nyktofobie se rozumí extrémní strach ze tmy. Jak již bylo zmíněno v úvodu článku, jedná se o věc, kterou si přirozeně spojujeme s dětstvím. Ve skutečnosti jde ale o problém, který se týká i mnoha dospělých. V těžkých případech potom negativně ovlivňuje kvalitu života a lidem život značně komplikuje.
V první řadě je nyktofobie spojena poměrně logicky s nespavostí. U toho to ale nemusí skončit. Lidé s těžkou nyktofobií mohou mít problém dojít si pro něco do sklepa, chodit po setmění venku, nebo třeba navštívit kino. Není ani těžké si představit, že takový člověk se přirozeně zdráhá o svém problému mluvit a někomu se svěřit, neboť se bojí posměchu. Raději proto hledá výmluvy, aby se nemusel účastnit třeba třídního srazu, protože by musel jít v noci domů apod.
Ve tmě vypadá svět mnohem děsivěji.
Kde se bere nyktofobie?
Strach ze tmy ve skutečnosti není nic, za co by se musel někdo přehnaně stydět. Jedná se totiž o pocit, kterým nás vybavila evoluce. A měla k tomu dobrý důvod. V dobách, kdy naši předci sdíleli životní prostor s šelmami a predátory se příliš nevyplácelo toulat se ve tmě. Tma znamenala nebezpečí a naši předci se ji proto báli zcela oprávněně. Jedná se proto o dědictví, které si neseme z dob na samotném úsvitu lidstva.
S tím, jak se na cestě od dětství k dospělosti stáváme racionálnějšími, mizí většinou i strach ze tmy. Stíny a zvuky už nás při usínání neděsí, protože víme, že nic neznamenají. Každý člověk je však jiný a mozek mu funguje trochu odlišně. Může se proto stát, že se strachu ze tmy nezbaví. Napomáhají tomu samozřejmě i všechny špatné nebo dokonce traumatické zážitky spojené s tmou. Odborníci tvrdí, že až 80 procent fobií má původ v dětství. Není to nicméně nutnou podmínkou.
Také projevy nyktofobie mohou být poměrně rozmanité. Strach z pobytu ve tmě může mít různou intenzitu od nejasného pocitu obav až po vyloženě panické záchvaty. Někdo je schopen uklidnit se sám, jiný pociťuje dokonce i fyzické symptomy jako je bušení srdce, pocení nebo třesoucí se ruce. Není asi třeba připomínat, že pro člověka s nyktofobií není nejlepší nápad dívat se před spaním na horor. I čerstvé a aktuální vjemy intenzitu strachu ovlivňují.
Strach ze tmy dává evoluční logiku. Na naše předky v ní číhalo nejedno nebezpečí.
Diagnostika a léčba nyktofobie
K tomu, aby lékař nyktofobii skutečně diagnostikoval, musí se od pacienta dozvědět přesné informace o tom, jaké příznaky daný člověk má, jak dlouho problém trvá, i o tom, zda vznikl v souvislosti s nějakou konkrétní událostí. Lékař musí také vědět, jak nyktofobie ovlivňuje denní režim pacienta a jeho osobní i pracovní život. Neméně důležitá je také rodinná anamnéza v oblasti duševního zdraví a fóbií. Náchylnost k nyktofobii může být větší v rodinách, kde se již vyskytuje.
Pokud chceme mluvit o léčbě nyktofobie, musíme zopakovat to, že každý pacient je individualita a ani účinnost léčby proto nemusí být pokaždé stejná. V závislosti na konkrétním případě mohou odborníci přistoupit k psychoterapii ve všech jejich podobách. Součástí léčby může být postupné vystavování pacienta tmě pod vedením terapeuta. U někoho mohou být účinné nejrůznější relaxační techniky či meditace. Potřeba je ovšem vedení odborníka.
To nejtěžší ale bývá často udělat první krok a říct si o pomoc. Ta by měla směřovat na psychologa či psychiatra se zaměřením na fobie. Včasná a odborná pomoc dokáže lidem s nyktofobií výrazně zlepšit kvalitu života.
A co vy, máte se strachem ze tmy nějakou osobní zkušenost? Podělte se o ni v diskusi.
