Článek
Objev roku 2018
Před šesti lety oznámil tehdejší egyptský ministr pro památky, doktor Chálid Ananí, že se archeologům podařilo poblíž města Sakkára objevit zachovalou mumifikační dílnu z doby mezi roky 664 až 404 let před naším letopočtem, tedy z období tzv. 26. dynastie. Význam tohoto objevu spočíval v tom, že dílna byla skutečně velice zachovalá a bylo v ní kompletní vybavení včetně řady nádob s pozůstatky olejů, které se v procesu mumifikace používaly.
V dílně bylo kromě několika sarkofágů s mumiemi také mnoho nádob. Některé z nich byly tzv. kanopy na uložení orgánů, jiné byly nádoby na mumifikační oleje. A právě v tom tkví význam objevu. Může nám pomoci objasnit přesný postup, který staří Egypťané při mumifikaci používali. Např. přesné složení olejů zatím není zcela známo. Dobrou představu o postupech ale máme již dnes.
Jak probíhala mumifikace
Prvním krokem bylo vždy pečlivé omytí těla zemřelého faraona nebo jiné významné osobnosti. Na omývání se používala voda z Nilu, která byla považována za posvátnou, neboť přinášela úrodu. Dalším krokem bylo vyjmutí mozku pomocí speciálního háku. Mozek se na rozdíl od jiných orgánů v kanopách neuchovával.
Egyptské mumie ještě nevydaly všechna svá tajemství
Dále kněží odstraňovali ostatní vnitřní orgány. Srdce bylo tím nejdůležitějším, protože Egypťané stejně jako mnozí jiní věřili, že právě srdce je sídlem duše člověka. Každý z těchto orgánů byl uložen do jedné ze čtyř nádob, každou měl chránit jeden ze čtyř synů boha Hora.
Poté, co kněží vyňali orgány, pokryli tělo zvenku i zevnitř natronem, jedná se o přírodní sůl z egyptské pouště, která dobře absorbuje vlhkost a také tuky. Natron ale museli několikrát vyměnit a odstranit ten starý, nasycený. Tato část procesu mumifikace trvala asi 40 dní.
Poté bylo třeba mumii zabalit. Balení mumie doprovázel kněz, který četl zaklínadla. Ta měla dotyčného chránit a znovu jej probudit v posmrtném životě. Kněží také vložili pod obal amulety, o kterých staří Egypťané věřili, že jim zajistí existenci v posmrtném životě. Například takový král Tut jich měl pod obvazy více než 140. Chybět nemohl přívěšek s posvátným broukem skarabem. Zajímavostí je, že mumie dostala i masku, aby duch i přes obvazy poznal svoje tělo.
Následoval rituál, při němž měly být mumii navráceny její smysly, které mohla v posmrtném životě potřebovat. Mumie byla poté uložena do rakve či sarkofágu, který mohl nabývat několika různých tvarů.
Všechno ostatní už bylo na duchu zemřelého, který v podsvětí prošel soudem, který určil jeho další osud.
