Článek
Náhodný objev
Stejně jako objevil Alexander Fleming náhodou penicilin, i ke zjištění toho, čeho všeho jsou schopni čmeláci, došlo náhodou. V roce 2024 to popsali ve své publikaci vědci z Kanady. Ti se čmeláky zabývají dlouhodobě a v rámci studia simulovali královnám zimní období v chladničce. Královny tam hibernovaly tak, jako v přírodě. Došlo ale k nehodě a nádoby s královnami se zatopily vodou.
Když to vědci po několika dnech zjistili, předpokládali, že s královnami je amen. Jenže tomu tak k jejich velkému překvapení nebylo. Po vyjmutí z vody hmyz nejenže žil, ale po svém probuzení nevykazoval ani žádné známky poškození. To odstartovalo sérii přísně kontrolovaných vědeckých experimentů, které tento fenomén potvrdily.
Čmeláci a voda
Co vědci zjistili už tedy víme. Královny některých druhů čmeláků disponují, zejména během svého zimního spánku, schopností přežít dlouhodobé ponoření pod vodou. Experimenty ukázaly, že osm dnů pod vodou vydrží 9 z 10 královen. Upřímně řečeno, je to vlastně logické a vědci tento fakt ve své práci sami zmiňují.
Osm dnů pod vodou, tolik vydrží královny čmeláků.
Řada druhů čmeláků psi staví hnízda v zemi, resp. využívá nejrůznější opuštěné nory hlodavců apod. Během zimního období jim poskytují možnost schovat se před drsnými podmínkami. Povrch zakryje sníh, ten ale jednou roztaje. A pak přijdou deště. Prostě a jednoduše, podzemní nory musí nevyhnutelně čelit poměrně častému zatopení. V zájmu přežití musí být alespoň královny schopné to přežít. Jak to ale dělají?
Hmyz nedýchá plícemi jako savci, ale pomocí sítě jemných trubiček zvaných vzdušnice, které vedou vzduch přímo k orgánům. Mohlo by se zdát, že právě touto strukturou voda pronikne a hmyz rychle zahubí, to ale nemusí být vůbec pravda. Hibernující královny totiž spoléhají na velmi sofistikovanou kombinaci několika mechanismů
Jde o to, že během zimního spánku se životní pochody královny zpomalí. Po ponoření do vody se potom její metabolismus sníží ještě o další desítky procent. U toho to ale nekončí. Zdá se, že královny dokážou v omezené míře absorbovat rozpuštěný kyslík přímo z okolní vody přes svůj tělesný povrch. Jak?
Teorie zní, že to dělají přes tzv. fyzikální žábru. Jedná se de-facto o tenkou vrstvičku vzduchu, které čmeláka odděluje od okolní vody a do ní difunduje kyslík z vody. A potom tu máme myšlenku, že v krajní nouzi dokáže organismus přepnout na energetický režim, který nevyžaduje kyslík, podobně jako lidské svaly při extrémní zátěži. Bude třeba ještě další výzkum, ale zdá se, že kombinace těchto tří faktorů potom umožní přežít několik dní pod vodou.
Je možné, že čmeláci jsou i vůči extrémním meteorologickým jevům mnohem odolnější, než se dosud předpokládalo.
