Článek
Letiště Ronalda Reagana ve Washingtonu
Pokud poletíte do Washingtonu z Evropy, s největší pravděpodobností budete přistávat na mezinárodním letišti Dulles. V případě, že přiletíte vnitrostátně, je ale dost možné, že skončíte na druhém washingtonském letišti pojmenovaném po Ronaldu Reaganovi. To vzniklo již v roce 1941 ale na konci 90. let se výrazně rozrostlo díky otevření nového terminálu.
Dnes patří toto letiště mezi 25 nejvytíženějších v USA, ale také těm nejnebezpečnějším. Důvod je prostý, nad Washingtonem je prostě přecpáno. Nejde ani tak o nebezpečí srážky s letadly vzlétajícími a přistávajícími na letiště Dulles, nýbrž o vojenský provoz z velké letecké základny Andrews. Do toho se čas od času přimíchá vrtulníková eskadra transportující prezidenta. Piloti se navíc musí vyhýbat bezletovým zónám nad Bílým domem Kapitolem i Pentagonem. V lednu loňského roku zde došlo ke srážce dopravního letadla s vojenskou helikoptérou. Na toto riziko přitom piloti upozorňují dlouhodobě.
Jedinečnost letiště Ronalda Reagana ve Washingtonu nespočívá ve vysokých horách ale v extrémním provozu.
Letiště Madeira
Portugalský ostrov Madeira je častým cílem českých turistů. Mnoho z nich má proto s touto leteckou libůstkou osobní zkušenost. Problém letiště na Madeiře spočívá v tom, že z jedné strany jsou zde hory a z té druhé Atlantik. Dráha je zde dostatečně dlouhá a po jedinečném prodloužení měří 2743 metrů. Dráha kvůli tomu stojí na jakýchsi pilonech. Přistání probíhá tak, že piloti směřují letadlo do kopce a teprve v pravou chvíli jej stočí na dráhu. Cestující mohou být proto velmi rádi, že nevidí před sebe, ale pouze do strany.
Letadlo přistávající na Madeiře.
Letiště Matekane
Také Afrika má svoje adrenalinové přistání. Ve státu Lesotho najdeme přistávací dráhu ve výšce 2030 metrů. Jedná se o dráhu krátkou, se svými 399 metry je určena malým letadlům, ale i tak klade na jejich piloty velké nároky. Všude okolo jsou hory včetně jedné, proti které piloti přímo startují. Krajina je zde úchvatná, ale pro piloty to musí být opravdu hodně emotivní zážitek.
Dechberoucí krajina v okolí letiště Matekane.
Letiště Barra
Letiště Barra ve Skotsku je mezi leteckými nadšenci velmi oblíbené a vyhledávané. Jeho jedinečnost spočívá ve faktu, že se jedná o jediné letiště na světě, které je umístěné na pláži a létá sem pravidelná linka, konkrétně z Glasgow. Ranvej je však využitelná pouze ve chvíli, kdy není příliv. V opačném případě je totiž pod vodou. Nejedná se ale o nějakou kuriozitu s jedním či dvěma přistáními ročně. Naopak za rok zde mají okolo 1400 vzletů a přistání.
Přistávací dráhu letiště Barra ve Skotsku tvoří pláž.
Letiště Bolzano
Také italské letiště Bolzano klade na pikoty velké nároky. Jako obvykle je to dáno komplexním terénem. Letiště je umístěno v poměrně úzkém údolí a je obklopeno vysokými horami. Blízkost Alp navíc znamená, že během sestupu si často velmi rychle mění povětrnostní podmínky. Přistávací dráha je v Bolzanu dlouhá asi jeden kilometr. Létat sem mohou jen malá letadla, jak vrtulová, tak trysková, pilotovat je musí piloti se speciální certifikací. Ta zahrnuje trénink pro sestup, který je výrazně strmější než na běžných letištích.
Hory v okolí letiště Bolzano dávají tušit, že přistání bude poněkud náročné.
Zdroje informací: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/sedmnact-nejdesivejsich-letist-sveta-kde-piloti-manevruji-pristani-na-metry.A090908_120853_igsvet_tom
https://medium.seznam.cz/clanek/brana-do-sveta-nejnebezpecnejsi-letiste-sveta-bez-ocelovych-nervu-by-zde-piloti-nemeli-ani-zkouset-pristat-196970
