Článek
Objev jako jackpot
Kdyby se na malé lodi plavil podél pobřeží v oblasti pohoří Serra de Tramuntana na oblíbené Mallorce někdo jiný, pravděpodobně by nám přítomnost modrého draka zůstala skryta. Gador Muntaner ale jakožto mořská bioložka ihned poznala na jakou vzácnost se vlastně dívá.
Šlo o plže s vědeckým jménem Glaukus atlantský, latinsky Glaucus atlanticus, který fascinuje nejen svojí jasně modrou barvou, ale také tvarem těla, který opravdu připomíná pohádkového draka. Má sice i jiné přezdívky, například vlaštovka, slimák nebo anděl, modrý drak je ale s přehledem nejpřesnější.
Význam tohoto pozorování tkví v tom, že ve vodách okolo Malorky byl tento živočich spatřen naposledy začátkem 18. století. Občas se sice mihne v jiných částech Středozemního moře, ale mnohem častěji je vidět v Atlantiku, třeba v okolí Kanárských ostrovů. Modrý drak však není zajímavý jen tím, že Mallorca není v poslední době jeho oblíbenou destinací. Velmi fascinující je i jeho způsob života.
Let draka
Glaucus Atlanticus je tři až čtyři centimetry dlouhý, a na rozdíl od jiných plžů ho nechrání žádná ulita. Vzhledem k členitosti jeho těla, ze kterého vyrůstají tři páry jakýchsi „křídel“, by to bylo koneckonců obtížné. Modrý drak se ale obejde i bez ní a dokáže se o sebe i tak dobře postarat.
V první řadě je třeba říct, že nežije ani u pobřežních útesů, ani u mořského dna, nýbrž tráví většinu svého života ve volném oceánu. To jej ale samo o sobě před predátory neochrání. Na to má jiné nástroje. Prvním z nich je velmi efektivní maskování. Jak již bylo řečeno, horní část jeho těla je kovově modrá, což drakovi pomáhá k tomu, aby se u hladiny ukryl před zraky mořských ptáků lovících svou kořist ve vodě pod sebou. Naopak, spodek těla má stříbro-šedý, což zase mate dravé ryby, které se na něj dívají zdola.
Plž, který opravdu připomíná nejvíce ze všeho draka z pohádek.
Ochranné zbarvení je obranou, kterou bychom nazvali jako pasivní. Modrý drak má ale i aktivní obranné prostředky. Tuto roli hrají drobná chapadélka tvořící zmíněná „křídla“. Ta jsou totiž napuštěna jedem, a jejich prostřednictvím dokáže tento živočich nepříjemně žahnout nejen dravce, který by si na něj troufl nebo kořist, kterou chce ulovit. Glaucus atlantský umí znepříjemnit dovolenou i vám. Pokud byste měli to štěstí a v moř jej potkali, pokochejte se pohledem na něj, do ruky jej ale raději neberte. Ne snad, že by vás mohl ohrozit na životě, jeho žahnutí přesto zabolí i člověka.
S jedem v jeho chapadlech se potom pojí možná vůbec největší zajímavost tohoto tvora. I když dokáže jed používat, neumí si ho sám vyrobit. Získává ho totiž tak, že se živí nejrůznějšími jedovatými druhy jako jsou medúzy, nebo měchýřovka. Když tyto živočichy zkonzumuje, jejich jed dokáže vyextrahovat a uložit jej ve svém těle.
Pozorování modrého draka v místech, kde ho již 300 let nikdo nespatřil, ukazuje, že moře a oceány jsou stále tajemná místa jejichž tajemstvím odkrýváme jen velmi pomalu. Pokud se vám poštěstí draka spatřit, buďte za to přírodě vděčni.
