Článek
Město na písku
Mostecko máme pevně spojené s těžbou hnědého uhlí. Toto propojení nezná asi jen málokdo. Už o poznání méně známou věcí je však to, že Mostecká hnědouhelná pánev má dosti specifickou geologickou strukturu. O co konkrétně jde? Samotné uhelné sloje jsou totiž překryty vrstvou směsí jemného písku a jílu, které se říká kuřavka. Její zrádnost spočívá v tom, že ve chvíli, kdy se tato směs dostatečně nasytí vodou, stane se prakticky tekutou. A přesně k tomu došlo jednoho letního pátečního večera v roce 1895.
Vše začalo v podzemí dolu s názvem Anna-Hilf, který se nacházel nebezpečně blízko nádraží. Bylo devět hodin večer a v dole stále pracovalo několik horníků. V jediném okamžiku zaslechli silnou ránu a najednou zhasly všechny kahany. Příčinou byl prudký náraz vzduchu. Ještě děsivější než tma a zmíněná rána byl však hluk, který dával jasně vědět, že do důlních chodeb se řítí obrovská masa vody.
O střechu nad hlavou přišlo téměř 2500 lidí.
Město se hroutí
Stalo se totiž přesně to, co je v oblastech překrytých kuřavkou největším rizikem. V pátek večer přes Most přecházela silná bouřka doprovázená deštěm. Ten se vsákl do vrstvy písku a vytvořil onu smrtelně nebezpečnou směs. Pak už stačilo jen neopatrné naražení této vrstvy, která se provalila dovnitř.
Horníci si sice zachránili život útěkem, propad podloží se však lavinovitě šířil a zasáhl prakticky celou oblast nově postavené čtvrti v blízkosti mosteckého nádraží. Kolejiště cesty i obytné domy se začaly propadat přímo do země. V důsledku poškození navíc vypukl v některých domech požár, přerušeno bylo na mnoha místech také vodovodní potrubí.
O katastrofě informovaly noviny po celém světě.
Mezi zhroucenými stavbami byl i luxusní hotel Siegl a také nově postavená administrativní budova mostecké uhelné společnosti. Teprve ráno po rozednění bylo možné zhodnotit celkový rozsah katastrofy. Celkem 25 domů ve kterých žilo 236 rodin se zhroutilo úplně. Dalších 57 domů bylo poškozeno natolik, že musely být strženy. Bez střechy nad hlavou zůstalo téměř 2500 lidí, což představovalo skoro pětinu všech obyvatel města. K dalším propadům došlo navíc o rok později. Nejprve v srpnu a poté v září roku 1896. Poškozeno bylo dalších asi 20 budov.
Údaje o počtu obětí se mírně liší a mluví o jednom až čtyřech mrtvých. Ať tak či onak, je vlastně ale zázrak, že obětí nebylo mnohem více. Apokalyptické scény nicméně obletěly celý svět a o katastrofě psaly noviny na všech kontinentech. Zničená čtvrť už nikdy nebyla ve svém původním rozsahu znovu vystavěna. Koneckonců, starý Most jako takový zmizel ve 20. století úplně celý. V roce 1995 začalo docházet k útlumu těžby a dnes se na místě dřívější katastrofy nalézá jezero Most. Kuřavková katastrofa z konce 19. století však stále zůstává jednou z největších katastrof v historii města a mostečtí si ji pravidelně připomínají.
