Článek
Perličky z reklamačních oddělení
Nad problémy, kvůli kterým chtějí někteří klienti cestovních kanceláří reklamovat svůj zájezd, zůstává rozum stát. Rozhodně však není tento fakt omezen pouze na české turisty. Zaměstnanci zahraničních cestovních kanceláří se musejí potýkat se stejně absurdními stížnostmi jako jejich čeští kolegové. Při procházení internetu najdeme příkladů víc než dost. Pobavme se nejprve těmi z českých luhů a hájů.
Jednu dvaašedesátiletou paní značně pohoršilo, že v hotelovém bazénu se občas hrálo vodní pólo. Podle této paní to totiž znamená, že sportovci během hry do vody nepochybně plivali.
Dokladem toho, že klientům je občas těžké se zavděčit, je stížnost turisty, podle kterého byl inzerovaný pozvolný vstup do moře až příliš pozvolný. Příště bude muset cestovní kancelář vstup asi nejprve proměřit úhloměrem.
Stížnost na to, že u snídaně v rámci programu all inclusive nebyla podávána zmrzlina, je pro zkušené zaměstnance cestovních kanceláří víceméně standardem, ovšem patálie klienta s prostěradlem byly fascinující i pro ně. Jeden klient totiž požadoval vrácení poloviny zaplacené částky, neboť se mu v noci shrnovalo prostěradlo. Dělo se tak i po jeho výměně, což bylo na dotyčného už opravdu moc.
Jistý starší pár zase podlehl představě, že hotel oběma schválně zablokoval telefony, takže se nemohli dovolat domů. Je pochopitelné, že ne každý si umí telefon nastavit, zrušit nejrůznější omezení apod. Vinit z toho hotel však dává asi stejný smysl jako kdyby to svalili na mimozemšťany.
A co v zahraničí?
Jak již bylo zmíněno, bylo by chybou spojovat tyto nesmyslné stížnosti jen a pouze s českými turisty. Jeden anglický turista si například stěžoval cestovní kanceláři na to, že jeho let z Jamajky trval celých devět hodin, zatímco Američané, kteří byli ve stejném hotelu mu prozradili, že budou doma za tři hodiny. Tento fakt přišel turistovi nespravedlivý a podal proto stížnost. Zdá se, že hodiny zeměpisu a geografie jej minuly širokým obloukem.
Další zahraniční turista byl zase rozhořčen tím, že při nástupu na výletní loď musel stát ve frontě a nikdo mu nezajistil žádnou klimatizaci. Jiný si zase cestovní kanceláři postěžoval, že jej na dovolené štípl komár, ačkoliv jej cestovní kancelář před cestou před komáry vůbec nevarovala.
Zvířata či obecně živá příroda jsou koneckonců častým důvodem pro stížnosti. Turistům vadí například ryby v moři a žádají potom cestovní kancelář o kompenzaci, neboť si neužili koupání.
Krásnou kuriozitou je stížnost mladé ženy, která vyrazila na dovolenou se svým snoubencem a objednali si apartmán s oddělenými pokoji. Hotel jim však přidělil pokoj s manželskou postelí a podle dotyčné právě tento fakt způsobil, že se z dovolené vrátila těhotná. Jak sama napsala, kdyby jí byl přidělený původní pokoj, nikdy by se to nestalo.
Co si o takových stížnostech myslet?
Číst si takovéto stížnosti může být zdrojem pobavení, člověk se ale chtě nechtě musí ptát, jaký typ turistů je vlastně píše. Podle samotných zaměstnanců cestovních kanceláří lze stěžovatele rozdělit do dvou skupin.
Tu první tvoří lidé jejichž všeobecný rozhled a znalosti o světě mimo jejich domovský stát jsou opravdu velmi omezené a fakt, že v Bulharsku žijí Bulhaři nebo že z Jamajky je to k americkému pobřeží blíže než do Anglie jsou pro ně skutečnými novinkami.
Druhou skupinu však tvoří vykukové, kteří zkrátka zkouší najít jakoukoliv záminku pro vrácení peněz. Cestovní kanceláře uvádějí, že setkávají i s takovými případy, že si lidé schválně rozhází svůj hotelový pokoj a následně reklamují jeho neuklizenost. Prakticky v reálném čase také konzultují sebemenší problémy se svými právníky a nechávají si od nich radit, jak je prezentovat a formulovat. Nabízí se otázka: stihnou si vůbec tu dovolenou užít?
