Článek
Jak se z prosperujícího přístavu stal největší hřbitov lodí?
Nouadhibou je druhé největší město Mauritánie, strategicky umístěné na západním pobřeží této africké země. Původně se jednalo o ospalou rybářskou vesnici, postupem času, konkrétně na začátku 20. století, ale nastal zlom. Francouzské jméno přístavu bylo Port-Étienne a koncentroval se zde obchod s železnou rudou, která se v Mauritánii těžila.
Přístav v Port-Étienne tak překypoval životem. Žádný strom ale neroste do nebe a ekonomická krize v druhé polovině 20. století způsobila, že obchod začal zadrhávat. Ani předtím samozřejmě nebylo v Mauritánii podnikatelské prostředí zrovna srovnatelné se západními standardy, což se naplno projevilo v době, kdy krize způsobila odliv obchodu.
Velké i malé rejdařské společnosti brzy zjistily, že se jim nabízí snadný způsob, jak se zbavit dosluhujících lodí bez toho, aniž by musely platit velké peníze za jejich likvidaci podle pravidel. V Nouadhibou k tomu stačil úplatek příslušnému úředníkovi.
Ne snad, že by se lodě v Mauritánii nelikvidovaly, samozřejmě jsou z nich dostávány významné a dále využitelné části, jen se tak neděje s ohledem na ekologii a jakékoliv standardy. Na pobřeží Nouadhibou tak nyní stojí asi 300 vraků lodí všech typů a velikostí v různém stadiu rozkladu.
Hřbitov lodí v Nouadhibou nabízí doslova postapokalyptické výjevy
Vliv hřbitova lodí na okolní prostředí
Provozování hřbitova lodí je pro místní ekonomiku jen těžko nahraditelné a na likvidaci vraků je navázána celá řada podnikatelských aktivit. Současně ale z likvidovaných lodí uniká do životního prostředí palivo, toxická barviva a další ekologické zátěže. Tři stovky lodí tedy představují velké riziko pro životní prostředí a mořské ekosystémy v okolí přístavu, resp. již jej negativně ovlivňují.
Není ale bez zajímavosti, že navzdory obavám o životní prostředí, které vyvolávají toxické oleje, barvy a rez prosakující do vod zálivu, přinesly vraky lodí několik překvapivých výhod. Kromě celého průmyslu, který kolem vraků vznikl, chátrající trupy lodí ve skutečnosti vytvořily umělé útesy a rybářskému průmyslu ve městě poskytly vítanou vzpruhu.
Otázka je, co s tímto místem dál. Existují návrhy na jeho postupnou likvidaci a rehabilitaci pobřeží, ale ekonomická a technická náročnost takového projektu by byla obrovská a je zcela mimo možnosti Mauritánie. Hřbitov lodí v Nouadhibou tak bude pravděpodobně ještě dlouho přetrvávat jako monument lidské arogance nejen vůči životnímu prostředí.
