Článek
Nejstarší dějiny chmele
Chmel byl jako plodina znám už od starověku. Teprve ve středověku však lidé začali chmel pěstovat cíleně jako kulturní plodinu. Lidé zpočátku chmel využívali jako léčivou rostlinu. Není bez zajímavosti, že pro výrobu piva začali chmel používat jako první právě Slované.
V českých zemích se chmelařství rozvíjelo již v 11. století. Byly to především kláštery, pro něž bylo jak pěstování chmele, tak vaření piva typické. A co víc, z Čech se začal chmel vyvážet do všech okolních zemí.
Král a císař Karel IV. ve 14. dobře chápal, že chmel má velký význam pro ekonomiku českého království. Uvědomil si, že z hlediska kvality je český chmel unikátní, a proto zakázal jeho export, resp. šlo o vývoz chmelové sadby. Porušení zákazu se dokonce trestalo smrtí.
Chmel je naše zlato…
Chmel a jeho novodobé dějiny
Až do 19. století se na pěstování chmele u nás změnilo jen velmi málo. Chmel se po staletí pěstoval na dřevěných tyčích. Teprve poté se začal použít systém drátěných konstrukcí, který známe z dnešních chmelnic.
V době před první světovou válkou byly České země dokonce světovou jedničkou v produkci této plodiny a chmelnice zabíraly plochu 17 tisíc hektarů. Po první světové válce však již šlo jen o 8,5 tisíce hektarů. Proč se tak stalo? Byl nedostatek hospodářských zvířat, a tedy i nedostatek hnojiva, což vedlo k vyčerpání půdy. Dále byl nedostatek personálu a samozřejmě se významně snížila poptávka.
Po vzniku Československa se situace obrátila, chmelu se začalo dařit, a naopak ho začalo být produkováno tolik, že část úrody musela být pálena a stát se pokoušel nalézt pro něj i nová využití.
Velmi těžké časy čekaly chmelaře po obsazení země Němci. Odtržení Sudet znamenalo, že významná část chmelnic se najednou ocitla na území Říše. A co víc, likvidace židovského obyvatelstva narušila finanční toky v chmelařství. Po válce to nebylo o moc lepší, neboť Sudety zůstaly po odsunu Němců opuštěné. Lidé, kteří následně pohraničí osidlovali, neměli s pěstováním chmele zkušenosti a podle toho to také vypadalo.
Postupem času se situace stabilizovala a chmelařství se opět začalo stávat významným odvětvím. Poháněla jej zvyšující se spotřeba piva i exportní potenciál českého chmele. Tím se pomalu dostáváme k dnešním dnům. Výměra chmelnic činí necelých pět tisíc hektarů, jejich majitelé stále častěji nahrazují lidskou sílu automatizací a v neposlední řadě se musí potýkat s novým zásadním problémem: s klimatickou změnou. Přežije ji české chmelařství?
