Článek
Fenomén jménem panelák
Panelová výstavba patří k nejvýraznějším fenoménům moderní architektury a urbanismu 20. století. Její základní principy byly definovány již v první polovině 20. století, ačkoliv období skutečného rozkvětu si „paneláky“ prožily později. Nosnou myšlenkou byla snaha o modularizaci stavebních projektů, která by je urychlila a zlevnila a jedním z hlavních představitelů tohoto myšlenkové proudu byl kontroverzní architekt jako Le Corbusier.
To, co bylo před druhou světovou válkou spíše teoretickým konceptem, se po ní proměnilo v žádané řešení problému s nedostatkem bytů v době poválečné populační exploze a demografických změn. Je důležité zdůraznit, že se rozhodně nejednalo o fenomén východní Evropy. Naopak, panelové domy měly svůj původ na západě.
I přesto se ale začaly šířit i v nově vzniklém východním bloku, třeba v Československu a samozřejmě i v Sovětském svazu. I v SSSR rostl počet obyvatel, a především se lidé v důsledku kolektivizace zemědělství a rozvoje průmyslu přesouvali do měst. Pro bydlení, které bylo třeba vystavět, se panelové domy výborně hodily.
Začaly tak vznikat panelové doby všech možných druhů a typů. Některé byly zcela nezajímavé a úplně stejné jako ty, které známe z našich sídlišť. Jiné ale budí pozornost dodnes a jsou nedílnou součástí učebnic architektury. Nejznámějším příkladem je panelový dům zvaný „Bublik“.
Bublik jako div východního bloku
Architekti Eugene Stamo a Aleksandr Markelov přišli v druhé polovině 60. let s myšlenkou na obří kruhový panelový dům. A protože tehdejší doba v Sovětském svazu nejrůznějším velkolepým projektům, které měly dokládat technologickou velikost země, přála, tenhle monstrózní panelák se skutečně dočkal v Moskvě realizace.
Jeho parametry jsou skutečně impozantní. Celkově je v budově 913 bytů v osmi podlažích. Navíc zde byly umístěny i nebytové prostory typu obchodů, provozoven služeb apod. Průměr celé stavby kruhového tvaru je 155 metrů. Díky tomu má budova logicky rozlehlý vnitroblok, zde byl zbudován park pro rekreaci obyvatel.
Stavba takto atypické budovy měla ale svá úskalí. Ty stavitelé překonat dokázali, nic to ale nemění na tom, že Bublik nebyl pro bydlení „žádné terno“. Byty byly totiž velmi malé, a navíc v nich problém s hlukem. Obyvatelům působil problém i fakt, že kruhová podoba stavby do jisté míry stírala rozdíly mezi jednotlivými vchody, kterých bylo a je celkem 26. Mnohokrát se tak stávalo, že lidé nemohli najít právě ten svůj vchod.
V paneláku Bublik se dodnes bydlí a řada bytů i společných prostor byly zrekonstruovány. Změnilo se také okolí domu. Bublik je dnes prakticky utopený v zeleni.
Zdroje informací: https://www.amusingplanet.com/2017/10/moscows-bagel-house.html
