Článek
Děsivý objev v Luzinu
I když zmínky o bytostech, které alespoň zčásti odpovídají naší představě upírů, můžeme nalézt už ve starém Egyptě nebo v Mezopotámii. Především je ale máme spojené s obdobím 17. až 19. století. Zajímavé je, že upíři jsou především záležitost slovanského kulturního okruhu, ačkoliv to určitě neplatí stoprocentně. Není proto divu, že archeologové učinili takovýto unikátní nález právě v Polsku.
V roce 2023 bylo ve městě Luzino na severovýchodě Polska odkryto pohřebiště obsahující pozůstatky více než 450 lidí. Většina z nich nesla známky nějakého opatření, které bylo v minulosti považováno za ochranu proti upírům. Pozůstatky pocházejí především z 19. století, nejde tedy o žádný středověký hřbitov. V mnoha případech jsou zde kostry bez lebky, která leží mezi nohama pohřbeného. Jiní mají v ústech minci nebo hlínu a cihlu.
V celé Evropě se v minulosti používaly různé metody, které měly zabránit upírům v návratu z říše mrtvých. Mezi běžné praktiky patřilo umisťování předmětů, jako je česnek, kříže nebo svěcená voda, poblíž těla zemřelého. Mezi další, extrémnější metody patřilo ale stětí hlavy, probodnutí srdce dřevěným kůlem, spálení „prokletých“ ostatků a použití ocelových tyčí k přibití nebo uzamčení upírů v hrobech. V případě polského Luzina bylo tedy většinou voleno stětí.
Stejně tak se používaly cihly, které měly podle legendy zabránit upírovi vstát z hrobu, to samé potom platilo pro mince. Takový počet „upírů“ na jednom místě je značně neobvyklý a dokládá skutečně hlubokou víru místních lidí v nebezpečí, které upíři představují.
Kde se vzali upíři
Náhlá úmrtí, epidemie či neobvyklý vzhled mrtvých těl: to jsou nejpravděpodobnější příčiny vzniku pověstí o upírech. Ve středověku nebylo neobvyklé, že se těla po smrti rozkládala jinak, než lidé čekali: nafouklé břicho, krev unikající z úst nebo zachovalá barva pokožky působily dojmem, že mrtvý „ještě žije“. Tyto příznaky se staly živnou půdou pro představu, že zemřelý vstává z hrobu a živí se životní energií či krví živých. Silné zázemí pro upírskou tradici potom poskytl folklór východní Evropy a Balkánu.
Vždy, když se Evropa potýkala s morem či jinými epidemie, začaly se zprávy o upírech množit a lidé častěji prováděli exhumace zemřelých s cílem ověřit, že se nejedná o upíra nebo mrtvým v návratu rovnou zabránit zmíněnými praktikami.
Zajímavé je, že v různých kulturách nabýval upír jiné podoby. Zatímco ten východoevropský byl často odpudivý a těžkopádný, spíše připomínal dnešní populární zombies, západoevropské tradice mluvily spíše o jakýchsi přízracích vysávajících životní sílu.
Romantismus 19. století potom proměnil upíra v elegantní a krásnou postavu s charismatem tak, jak ji známe z literatury. Zrodil se Dracula.
Zdroje informací:
