Článek
Pralesnička strašná
Phyllobates terribilis, česky pralesnička strašná, představuje jednoho z nejnebezpečnějších obojživelníků naší planety. Tato drobná žába, jejíž velikost jen zřídka přesahuje pět centimetrů, v sobě nese zbraň tak devastující síly, že si vysloužila pověst nejjedovatějšího obratlovce na Zemi. Její jed dokáže zabít 10 000 myší, 20 lidí nebo dva slony. Má ho v těle přitom jen jeden miligram.
Není divu, že domorodí obyvatelé po celá staletí využívají jejího jedu k lovu zvěře. Jak? Namáčejí si hroty svých foukaček do sekretu vylučovaného kůží těchto žab a získávají tím smrtící nástroj schopný během chvíle skolit i velkou zvěř.
Co je na pralesničce ještě zajímavého? Je to určitě její barva. Ta bývá jasně žlutá, oranžová nebo zelená. Žába se nepotřebuje skrývat. Naopak, svým zbarvením dává všem okolo najevo, aby si na ní dali pozor.
Stačí jeden dotek a člověk může zemřít.
Jed pralesničky
Hlavní účinnou látkou obsaženou v kůži je batrachotoxin, extrémně silný neurotoxin. Na rozdíl od mnoha jiných jedovatých tvorů, kteří své toxiny vstřikují do těla obětí pomocí zubů nebo žihadel, pralesnička spoléhá na čistě pasivní obranu. Batrachotoxin pokrývá celý povrch jejího těla a stačí letmý kontakt s kůží žáby, aby se toxické látky vstřebaly přes sliznice nebo drobné ranky v kůži (třeba té lidské), což okamžitě spouští řetězec smrtících fyziologických reakcí v těle oběti.
Batrachotoxin způsobuje nekontrolovatelné svalové křeče, selhání dýchacího systému a v konečném důsledku až zástavu srdce. Účinek jedu přitom nastupuje s děsivou rychlostí a v současnosti navíc neexistuje žádný cílený protijed, které by dokázal plně zvrátit otravu v pokročilém stádiu. Lékařská pomoc se proto musí omezit pouze na mírnění příznaků a podporu životních funkcí, což činí z každého kontaktu s touto žábou opravdu extrémní riziko. Nemluvě o tom, že k němu často dochází v hloubi pralesa, stovky a tisíce kilometrů od nejbližší nemocnice.
Zajímavou a dlouho záhadnou kapitolou ze života pralesničky byl původ její toxicity. Výzkumy prokázaly, že žáby si svůj jed netvoří samy, ale získávají jej prostřednictvím potravy. Jejich jídelníček v pralese se skládá především z drobných druhů hmyzu, jako jsou určité druhy pralesních mravenců, roztočů a brouků. Právě tito malí tvorové v sobě ale hromadí látky, které žáby přeměňují na vysoce účinný batrachotoxin. Jinými slovy, tak úplně si jed tyto žáby vyrobit neumí. A má to jeden zajímavý dopad.
Pralesničky odchované v teráriích, kde jsou krmeny běžným laboratorním hmyzem, jako jsou octomilky nebo cvrčci, postupně ztrácejí veškerý jed a stávají se zcela neškodnými. Bez potřebné přírodní stravy v zajetí nedokážou jed udržet, což chovatelům umožňuje bezpečný kontakt.
Zbývá odpovědět ještě na jednu otázku: jak je možné, že se pralesnička neotráví svým vlastním jedem? Vědci zjistili, že tyto žáby disponují unikátními mutacemi ve svých bílkovinách, které zajistí, že se toxiny nedokážou uchytit tam, kde to u jiných živočichů udělají. Díky tomu je žába vůči vlastní zbrani plně imunní.
To je tedy pralesnička strašná, jeden z nejhrozivějších živočichů světa. Ve skutečnosti je ale zajímavá a fascinující.
