Článek
Co říká velryba?
Schopnost mluvit se zvířaty se v pohádkách získávala a používala různě. Kuchař ochutnal opečeného hada a schopnost komunikace se zvířaty použil k záchraně Zlatovlásky, Arabela zase svých nadpřirozených schopností využila ke zkonstruování univerzálního překladače. V reálném světě se ale žádní kouzelní hadi nevyskytují a chceme-li zvířatům rozumět, musíme na to jinak.
Označení CETI je zkratkou anglického „Cetacean Translation Initiative“, tedy „Iniciativa pro překlad komunikace kytovců“. Jak již název napovídá, projekt vedený Harvardskou univerzitou si klade za cíl rozluštit komunikaci, kterou mezi sebou vedou v oceánu velcí kytovci, konkrétně vorvani“. Tento živočišný druh nebyl vybraný náhodou, kytovci jsou považováni za velmi inteligentní a někteří vědci jim přisuzují inteligenci srovnatelnou s tou lidskou, byť samozřejmě trochu jiného typu.
Rozluští řeč velryb člověk nebo umělá inteligence?
Oceánští biologové mají k dispozici databázi velrybích zvuků. I pro laika je poslech těchto zvuků fascinující a není problém uvěřit, že se v ní ve skutečnosti ukrývá řeč podobná té lidské. Problém je, že pro člověka je prakticky nemožné objevit ve struktuře velrybích zpěvů jakékoliv složitější vzory.
Pokud se budeme hypoteticky snažit rozluštit neznámý lidský jazyk, máme šanci, že se nám to povede. Budeme totiž znát minimálně jakýsi způsob, kterým lidé přemýšlí a jejich řeč budeme schopni spojovat s aktivitami a činnostmi, které nám budou povětšinou známé. Ani tak to ale nebude snadné. Vzpomeňme si na dobu, kterou trvalo luštění hieroglyfického písma, kterému jsme porozuměli teprve až nám nález desky z Rosetty umožnil podívat se do „slovníku“. Jistě, v tomto případě šlo o mrtvý jazyk, a navíc pouze v psané formě. Ale přece…
U jiného živočišného druhu, který žije v úplně odlišném prostředí, a o kterém toho ještě spoustu nevíme, bude luštění ještě mnohnásobně složitější. To ale neznamená, že projekt CETI nemá výsledky, má. Dnešní vědci mají totiž na rozdíl od lingvistů 19. století pomocníka a za velkou část úspěchů je zodpovědná další ne-lidská entita: umělá inteligence.
Hledat vzorce neznámé podoby v tak obrovském množství dat je něco, na co lidský mozek prostě nestačí. Vědci si museli vzít na pomoc umělou inteligenci vytrénovanou na prakticky všech dostupných záznamech vorvaního zpěvu, které máme k dispozici, v kombinaci se záznamy jejich chování v daný okamžik. A spolupráce vědců s AI se začíná vyplácet.
Ve komunikaci vorvaňů se objevují relativně jednoduché zvuky, kterým vědci říkají „kliknutí“. Ty se poté spojují v delší sekvence zvané cody (mají 3-40 kliknutí). Nevíme sice zatím co znamenají, díky AI jsme byli ale schopni cody roztřídit a začít vytvářet jejich katalog (nyní jich známe 156). Zdá se, že část codů využívají velryby k echolokaci, jejímž prostřednictvím se orientují v hlubinách oceánů. Pomocí jiných codů ale komunikují se svými druhy, často na vzdálenost stovek kilometrů. A co je ještě zajímavější, zdá se, že všechny skupiny velryb mají určitý „přízvuk“. Je to ale koneckonců poměrně logické, Pražáka v Brně také poznají „na první dobrou“ a naopak.
Je fascinující, že mláďata získají schopnost komunikovat stejně jako dospělé velryby až po nějakých dvou letech, do té doby je jejich komunikace značně nedokonalá. Nepřipomíná vám to něco, nebo spíš někoho?
I díky AI začínáme poznávat, že jemné variace rytmu, tempa, zdobnosti a dalších charakteristik codů, resp. jejich stavebních kamenů, tedy kliknutí, skutečně připomínají fragmenty zvuků, které si jako lidé spojujeme a kombinujeme do slov. Je možné, že cody jsou ve skutečnosti základem složitého a komplexního jazyka, řekněme něco jako fonetická abeceda.
Velrybí cody zachycené v roce 2013
Jak si ale poradit s tím, že cody vyslané jednou skupinou v některých případech druhá skupina pouze zopakuje a jindy odpoví jinak? A co mohou znamenat? Je před námi ještě dlouhá cesta k tomu, abychom byli schopni jednou porozumět onomu magickému velrybímu volání, anebo na něj dokonce odpovědět. Je třeba získat další tisíce a tisíce hodin materiálu. A především: je nutné zvuky spojit s charakteristickými činnostmi a chováním velryb. V tomto ohledu jsou naše znalosti stále značně nedokonalé. Vorvani se potápí až do tříkilometrových hloubek a tráví v nich třeba dvě hodiny. Poté se nadechnou a opět se potopí. V oceánech navíc panuje velký zvukový ruch…
Co říct velrybám?
Jedná se o projekt nesmírně komplexní a složitý. Pokud by ale uspěl, již nikdy bychom se na přírodu nedívali stejně. A možná je čas řešit i jinou otázku: co když je velrybí zpěv opravdu komplexní řeč a my zjistíme, že velryby jsou natolik inteligentní, že s nimi opravdu můžeme oboustranně komunikovat? Co bychom jim měli na začátek říct? Možná by neuškodila omluva za masové vybíjení a přivedení jejich druhu až na pokraj vyhynutí…
