Článek
Mráz přichází bez pozvání
Druhá polovina prosince 1978 byla teplotně nadprůměrná. Poslední den roku šplhala rtuť teploměru na mnoha místech tehdejšího Československa až k 12 stupňům Celsia nebo ještě výše. Platilo to přitom i pro velkou část okolní Evropy. Lidé, kteří vyrazili slavit Silvestra mimo domov, proto byli často oblečeni jen v lehkých vrstvách. Jen málokdo z nich ale tušil, co se vlastně chystá.
Pouze nemnozí totiž věnovali pozornost tomu, že severní oblasti Německa začal svírat mrazivý arktický vzduch přicházející ze Skandinávie přes severozápadní oblasti Ruska. Ten se začal posouvat i nad naše území a činil tak s velkou rychlostí. Nejprve se začalo ochlazovat v severní části republiky, kde již během pozdního silvestrovského odpoledne začaly teploty klesat hluboko pod nulu. V průběhu několika hodin se v mrazivém objetí ocitla celá republika.
Teploty během noci klesly až o třicet stupňů a tam, kde bylo odpoledne jaro, bylo ráno až mínus 19 stupňů. Pamětníci si jistě vzpomenou na to, jak narychlo vytahovali ze svých skříní kusy teplého oblečení, nebo jak si je museli půjčovat od příbuzných či známých, u kterých trávili silvestrovskou noc.
Krize trvající celý leden
S příchodem nového roku ale trable ve skutečnosti teprve začaly. Extrémní mrazy totiž zastihly Československo naprosto nepřipravené. Na konci 70 let bylo hlavním zdrojem energie uhlí. To však prakticky všude zamrzlo. Většinou bylo totiž uloženo venku (a to i v elektrárnách), a protože ke konci prosince pršelo, haldy uhlí se tehdy změnily v jednolitý masiv. To samé se stalo na vagónech, které již měly uhlí naložené.
K zamrzlému uhlí se navíc přidaly popraskané koleje či výhybky a zamrzlé stroje v mnoha provozech. Ochromena byla proto železniční doprava, a protože zamrzlo Labe, elektrárny ve východních Čechách nemohly být zásobovány ani po řece jako obvykle. Přímým důsledkem extrémního poklesu teploty tak byla energetická krize.
Továrny omezovaly provozy, televize zcela zrušila vysílání druhého programu. Ten první potom vysílal pouze večer. V neposlední řadě byly v pátek 5. ledna vyhlášeny uhelné prázdniny, které následně trvaly prakticky celý měsíc. Žáci a studenti se vydali do školy znovu až v pondělí 29. ledna.
Československo nebylo jedinou zemí, kterou náhlá změna počasí takto dramaticky postihla, právě naopak. V sousedním Německu prožívali lidé to samé, navíc k tomu hustě sněžilo. Sněžení se přitom Československu ve velké míře vyhnulo. Proto u nás nebylo tak jako v Německu potřeba nasazovat armádu na odklizení sněhu a vláda lidem nemusela doporučovat, aby si šetřili zásobami, neboť je možné, že zůstanou odříznuti od světa.
Takto velký pokles teploty se u nás od té doby neopakoval. I v letech předchozích by se jen těžko hledala podobná situace. Pokud bychom se ale zaměřili čistě na rekordně nízké teploty, potom si musíme vzpomenout především na rok 1929. Dva měsíce tehdy rtuť teploměru nepřelezla nulu a v nejhorším období dosahovaly teploty na některých místech, především v jižních Čechách, až mínus 42 stupňů Celsia.
Zdroje informací:
