Článek
Sablino neboli Uljanovka
Vesniček jako je tato je v Rusku celá řada, avšak pouze na první pohled. V Sablinu žila totiž na přelomu 19. a 20. století sestra Vladimíra Iljiče Lenina a on sám se zde několikrát ukrýval před úřady carského Ruska. A protože Leninovo vlastní jméno bylo Uljanov, po komunistické revoluci byla vesnice přejmenována na Uljanovku. Mimochodem, právě zde byl Vladimír Putin přijat do Pionýra. My se ale zaměříme raději na něco úplně jiného.
Těžba křemičitého písku
Od konce 19. století se v této oblasti těžil křemičitý písek pro výrobu skla. Při této činnosti vznikl obrovský podzemní komplex chodeb a jeskyní, který si i po ukončení těžby začal žít svým vlastním životem. Podrobnou mapu tohoto komplexu nemá vůbec nikdo. Předpokládá se, že jde zde nejméně dvacet velkých jeskyní propojených desítkami kilometrů chodeb a menších jeskyní.
Některé jeskyně jsou až dva kilometry pod zemí, jinde jsou zase podzemní jezera. Za dobu existence těchto jeskyní již zde začaly vyrůstat velké stalagmity a stalaktity a ve vápencovém či pískovcovém materiálu, který je všude kolem lze nalézt zkameněliny pravěkých živočichů. Z těch současných zde žijí především netopýři, kterým jeskyně poskytují ideální zimoviště.
Místo je od roku 1976 chráněnou přírodní oblastí a od poloviny 90. let minulého století zde funguje speciální režim ochrany této památky, která je průběžně monitorována, vnitřní prostory jsou zpevňovány a probíhá zde vědecký výzkum. Sablinské jeskyně mají také ale velmi zajímavou historii spojenou s nejedním tajemstvím, které se stalo základem pro ty nejdivočejší teorie milovníků záhad a tajemna.
Tajemství Sablinských jeskyní
Doly na křemičitý písek přestaly fungovat v roce 1922, jeskyně ale opuštěny nebyly. Za druhé světové války sloužily jako úkryt a později se sem stahovaly celé skupiny lidí, které byly pro tehdejší Sovětský režim nepohodlní. V první polovině 80. let zde žilo až 300 lidí, část z nich tvořili disidenti, kteří zde studovali filozofii a snažili se přijít na to, jak proti totalitnímu režimu bojovat. Spolu s nimi se sem stahovali i skuteční zločinci prchající před zákonem, členové gangů apod.
Právě v této době ale také začaly vznikat pověsti a legendy o lidech mizejících v tunelech, které již potom nikdo neviděl. Jak už to tak bývá, tato zmizení se začala připisovat nejrůznějším nadpřirozeným bytostem, nebo jevům. Podle některých se zde dokonce nachází jakási časoprostorová brána. Vysvětlení je ale pravděpodobně mnohem prozaičtější.
I zkušení speleologové často mluví o těchto jeskyních jako „mlýnku na maso“. Podle nich jde o jedny nejnebezpečnější jeskyně vůbec. Riziko představují nejen ostré skalní útvary, ale především časté sesuvy a propady pískovcových částí. Není výjimkou, že to, co je dnes strop, bude za několik hodin podlahou. Riziko toho, že s sebou takovýto propad vezme i člověka je v některých částech komplexů vysoké. Hrozí také velmi rychlé zatopení některých částí jeskyní a člověk tak může snadno zůstat uvězněn bez možnosti záchrany.
Všechny oběti Sablinských jeskyní připomíná kříž na povrchu nad nimi, ještě zajímavější je potom podzemní pravoslavná kaple, která je jediná svého druhu v Rusku. Do Sablinských jeskyní se lze dostat, nebo to aspoň dříve bylo možné, skrze oficiální prohlídku, která však samozřejmě nepokrývala celý komplex, nýbrž jen jeho část považovanou za bezpečnou.
Tak co, kdo z vás by se do Sablinských jeskyní odvážil vstoupit?
Zdroje Informací: https://www.rbth.com/lifestyle/328740-sablino-caves-russias-bermuda
