Článek
Jeskyně Krubera
Kruberovu jeskyni neboli jeskyni Voronija byste na mapě našli v oblasti Západního Kavkazu, konkrétně v regionu Abcházie. Dnes leží na území Gruzie. To, že se v tomto krasovém území mohou nacházet hluboké propasti a rozsáhlé jeskyně, napadlo už v roce 1911 ruského geologa Krubera. Po něm se jeskyně jmenuje, neznamená to ale, že by ji on sám objevil.
K objevu jeskyně došlo až v roce 1960. Speleologická výprava, která do ní jako první vstoupila, však nebyla vybavena na podrobnější průzkum. Krubera je totiž takzvaná propasťovitá jeskyně a její průzkum znamená sestup do extrémních hloubek. Náročnost něčeho takového lze přirovnat ke zdolávání těch nejvyšších hor světa. Jen je potřeba vydat se opačným směrem než v horách.
Teprve začátkem 21. století došlo k prvnímu podrobnějšímu průzkumu. Ten však není ani zdaleka u konce. Šachty jeskyně se neustále větví, typická jsou slepá ramena, zatopené oblasti apod. V roce 2001 sestoupila jedna rusko-ukrajinská expedice do hloubky 1700 metrů, čímž ustanovila světový rekord. Jen o několik desítek metrů dále sice narazila na dno, poté však bylo zjištěno, že se jednalo pouze o vedlejší rameno a to hlavní klesá ještě výrazně hlouběji. Různé expedice potom posouvaly oficiální hloubku hlavního ramene nejprve na hodnotu 2080 metrů a posléze do hloubky 2170 metrů. To proběhlo i za účasti českých speleologů.
V současné době je změřena délka jeskynního systému větší než 15 km a doposud změřená maximální hloubka činí 2224 metrů. Je to více než kolik má vedlejší jeskyně Veryovinka, která se nachází ve stejné oblasti. Jedná se mimochodem o jediné dvě jeskyně na světě s hloubkou přes 2000 metrů. Uvedená maximální naměřená hloubka Kruberovy jeskyně však zatím není definitivní. Další expedice ji jistě ještě posunou.
I ve dvou kilometrech pod zemí to kypí životem.
Sestup do hlubin
Když jsme mluvili o tom, že sestup se podobá výstupu na Everest, možná jsme byli trochu mírní. Na Everestu se vám totiž nestane to, že musíte urazit desítky metrů pod vodou. Právě to se v této jeskyně stává poměrně často. Jinak mají ale obě disciplíny hodně společného. Stejně jako si horolezci musí po cestě k vrcholu budovat síť táborů, musí to samé dělat i průzkumníci takovýchto propastí. Sestup do hloubky větší než dva kilometry a skrze složitý systém chodeb běžně trvá i dva týdny. Průzkumníci se musejí během cesty vypořádat s velmi nízkými teplotami, neustále jim hrozí uvolněné kameny, samotná cesta vyžaduje slaňování, stejně jako potápění v ledové vodě, neustále hrozí riziko zaplavení chodby apod.
Zajímavé je, že i ve dvou kilometrech pod zemí nalezli průzkumníci bohatý ekosystém čítající celou řadu živočišných druhů, v mnoha případech vcelku očekávatelně endemických. Jedná se o pavouky, korýše, létající hmyz apod. Příroda nás zkrátka nepřestává fascinovat.
Zdroje informací: https://www.poznatsvet.cz/cestovani/krubera-voronya/
