Článek
Jezero Nyos
Kde jezero Nyos leží prozrazuje už perex. Důležitý je fakt, že na jeho dně je uložena mocná vrstva oxidu uhličitého, který z podpovrchových vrstev žhavého magmatu stoupá nahoru. Celá oblast je vulkanicky aktivní. Tento oxid uhličitý je na dně zdánlivě neškodný a netečný. Pokud mu ale dáte dostatečně silný impulz, může se změnit ve smrtící bombu, stejně jako když pořádně zatřepete lahví s nějakou sycenou limonádou nebo šampaňským.
Exploze v roce 1986
Psal se 21. srpen 1986 a lidé ve vesnicích roztroušených kolem jezera uléhali jako každý den ke spánku. Nikoho by v tu chvíli nenapadlo, že pro mnoho z nich to bude večer poslední. V tom, co přesně aktivovalo masu oxidu uhličitého na dně jezera Nyos, se vědci dodnes příliš neshodnou. Podle některých postihlo oblast malé zemětřesení, které způsobilo sesuvy půdy a tím jezero promíchalo. Jiní sázejí spíše na výbuch podmořské sopky a objevuje se i názor, že mohlo jít o důsledek intenzivních dešťů, které narušily doposud stabilní fyzikální rovnováhu mezi vodou a plynem.
Ať tak či onak, někdy kolem půlnoci došlo doslova k explozi, která vytvořila devadesát metrů vysoký vodní gejzír. Šlo samozřejmě o uvolnění onoho oxidu uhličitého, který se do té doby válel po dně. Celkově se přitom dostalo do ovzduší asi 1,5 milionu tun oxidu uhličitého. Toto ohromné množství doslova zaplavilo celé okolí včetně vesnic, které se jmenovaly Nyos, Cha a Su´Bum. Jejich obyvatelé se začali logicky dusit a řada z nich neměla šanci na přežití, muži, ženy i děti. Celkem se v okolí jezera udusilo na 1800 lidí a tisíce kusů dobytka. Nutno podotknout, že 1800 obětí je oficiální údaj kamerunské vlády. Svědci mluví o mnohem větším počtu obětí.
Odplyňovací systém má zajistit, aby se katastrofa již nikdy neopakovala.
Ti, kteří měli to štěstí a přežili, popisovali, že je uprostřed noci probudilo nesnesitelné vedro a pocit neuhasitelné žízně. Viděli, jak jejich příbuzní a známí padají k zemi, z nosu, úst i uší jim přitom tekla krev. I oni většinou ztratili vědomí, na rozdíl od většiny jiných se však dokázali po několika hodinách probrat. Následně se před nimi zjevil obraz skutečné apokalypsy. Všude ležela těla lidí i zvířat, většina z nich zkrvavená, nebo pokrytá tmavými skvrnami. Vláda následně z obavy před šířením cholery a dalších chorob nechala oběti pohřbít do masových hrobů. Ti, kteří měli odvahu o tragédii veřejně mluvit, byli většinou zatčeni a uvězněni.
Jezero Nyos dnes
Většina přeživších se odstěhovala a okolí jezera se vylidnilo. Dnes u jezera hlídkují vojáci a je zde instalován systém pro odvod oxidu uhličitého. Na jeho udržování by ale bylo třeba více peněz, kterých Kamerun nemá nazbyt. I proto, že skutečných svědků katastrofy je velmi málo se dodnes šíří mezi Kamerunci konspirační teorie o tom, že šlo ve skutečnosti o důsledek testování jakési zbraně v režii západních států.
Nabízí se samozřejmě otázka, zda se může něco podobného stát i někde jinde. Jezer, které mají na svém dně takovou potenciální zbraň hromadného ničení, mnoho není. Ve skutečnosti jsou jen tři, kromě Nyosu je to jezero Monoun, které leží také v Kamerunu. Naštěstí je ale v neobydlených oblastech. Naopak jezero Kivu na hranicích mezi Kongem a Rwandou je ve velmi hustě osídleném regionu. Pokud by tam došlo k podobné situaci jako u Nyosu, následky by byly ještě mnohem katastrofálnější. Nezbývá než doufat, že se něco podobného jen tak nezopakuje.
