Článek
Češi a bydlení
Česká republika se v posledních letech pravidelně umisťuje na nelichotivých předních příčkách evropských žebříčků v nedostupnosti bydlení. To je objektivní fakt. Hned na začátek je třeba říct, že se jedná o problém dlouhodobý, který není spojený s jednou konkrétní vládou. Tento článek rozhodně nemá žádný politický podtext. V tomto směru dlouhodobě selhávají všechny vlády bez rozdílu.
Obecné tvrzení o nedostupnosti bydlení převedeme do řeči čísel. Zatímco v některých sousedních zemích stačí na pořízení průměrného bytu osm až deset ročních platů, v České republice je to podle indexu Deloitte často více než 13 hrubých ročních mezd. V Praze se toto číslo šplhá ještě mnohem výše.
Tento nepoměr mezi růstem mezd a cenami nemovitostívytváří propast, kterou běžný smrtelník bez rodinného dědictví nebo extrémně nadstandardních příjmů nedokáže překonat. Vlastní bydlení se tak mění z běžné potřeby na luxusní benefit.
Co může za nedostupné bydlení?
Příčin současné krize je celá řada a lez říct, že jejich výsledkem je „smrtící koktejl“ nebo „dokonalá bouře“ na trhu s bydlením. V první řadě je to pomalá výstavba a s tím související byrokracie. Česko je přímo pověstné zdlouhavými povolovacími procesy. Získat stavební povolení na bytový dům trvá v některých případech i deset let. Tato strnulost trhu neumožňuje pružně reagovat na poptávku, což přirozeně tlačí ceny vzhůru.
Druhým problémem je fakt, že v době nízkých úrokových sazeb se nemovitosti staly vyhledávaným cílem investorů. Ve velkých městech se dokonce většina nových bytů kupuje jako investice, nikoliv pro vlastní potřebu. To logicky zvyšuje tlak na cenu a vytlačuje z trhu mladé rodiny, pro které je vlastní bydlení základní potřebou, nikoliv cestou k navýšení bohatství.
A pak je zde cena. I když ceny nemovitostí stagnovaly nebo rostly jen mírně, vysoké úrokové sazby hypoték v posledních letech udělaly z měsíčních splátek položku, která pro mnohé přesahuje polovinu čistého příjmu domácnosti. A to už je opravdu hodně.
Ale pozor, dostupnost bydlení není v rámci Česka rovnoměrná. Zatímco v Praze a většině dalších velkých měst jsou ceny astronomické, v regionech jako Ústecko nebo Karlovarsko jsou nemovitosti stále relativně dostupné. Tento rozdíl však souvisí také s nedostatkem dobře placené práce v těchto lokalitách. Dochází tak k nechtěné situaci: lidé se buď stěhují za prací do měst, kde si nemohou dovolit bydlet, nebo zůstávají v regionech, kde mají sice levné bydlení, ale omezené profesní možnosti.
Co s tím?
Tohle je bohužel nejhorší část: situace nemá jednoduché ani rychlé řešení. Nutným základem je zrychlení stavebního řízení, které by umožnilo dostat na trh více jednotek. Dalším krokem by měla být podpora obecní výstavby a reforma daňového systému, která by znevýhodnila držení velkého počtu prázdných investičních bytů.
Je to ale běh na dlouhou trať. Není realistické, že se to povede v krátkodobém horizontu. Češi se tak musí připravit na budoucnost, kde vlastnictví bytu nebude samozřejmostí, ale výsadou.
