Článek
Kdo byl Stéphane Breitwieser
Stéphane Breitwieser se narodil v roce 1971 ve Francii. Jeho otec byl sběratelem umění a starožitností. Od rodiny sice odešel, ale lásku k historii a ke špičkovým uměleckým dílům dokázal na svého syna přenést. Ten však pracoval jako číšník a o tom, že by si pořizoval originály za miliony, si mohl nechat jen zdát.
V roce 1995 byl se svou tehdejší přítelkyní na prohlídce středověkého hradu ve francouzském Thannu. Zabezpečení tamních sbírek bylo prakticky nulové, jediným pracovníkem byl brigádník v pokladně. Společně odcizili z vitríny starožitnou pistoli a nedalo jim to žádnou práci. To Breitwiesera navnadilo a rozhodl se v krádežích pokračovat.
V následujících letech Breitwieser s přítelkyní nakradli na 300 historických děl a předmětů. Nejčastěji se vydávali do malých muzeí s minimálním zabezpečením, ale kradli také na tržištích a burzách. Působili přitom ve Francii, Belgii, Holansku, Švýcarsku i Německu.
Cesta k dopadení
Policie sice věděla, že v oblasti působí nějaký mimořádně výkonný zloděj umění, ale příliš netušila, ve kterém směru pátrat. Typický způsob vyšetřování podobných krádeží totiž spoléhá na to, že se zloděj pokusí ukradené předměty dříve či později prodat. To však Stéphane Breitwieser s přítelkyní nikdy neplánovali. Umění kradli pro sebe a tvrdili, že je to proto, aby se umělecká díla dostala k někomu, kdo je umí skutečně ocenit.
Je paradoxní, že v bytě u Breitwieserovy matky měli poschovávané předměty v hodnotě více než miliardy liber, a přitom byli jako nezaměstnaní prakticky bez peněz. Jedná se nicméně o důkaz toho, že opravdu nekradli pro peníze.
Několikrát měla tato povedená dvojice opravdu velké štěstí. Jednou byli chyceni při činu, ale policista vše vyřešil domluvou, podruhé to skončilo podmínkou. Ani v jednom případě si ale policie nikdy nespojila jeden konkrétní případ se stovkami dalších.
Definitivní konec sběratelské vášně tohoto páru přišel v roce 2001. V muzeu Richarda Wagnera ukradl Stéphane Breitwieser trubku z roku 1584 v hodnotě 75 000 dolarů. Protože při krádeži neměl rukavice a hrozilo, že na místě činu zanechal své otisky, o dva dny později se do muzea vrátili s cílem otisky otřít. Podivně se chovající Stéphane Breitwieser ale upoutal pozornost muže, který venčil psa a ten přivolal policii.
Madeleine francouzská, královna Skotská: jedno z děl ukradených Stéphanem Breitwieserem.
Zničení uměleckých děl
Breitwieser se ke krádeži trubky přiznal s tím, že sháněl dárek pro matku. Nevěděl však, že v tu chvíli si už švýcarská policie, která jej zatkla, začínala spojovat jeho osobu i s ostatními případy. Kontaktována byla policie francouzská, která provedla domovní prohlídku u jeho matky. Nic tam však nenašla.
Breitwieserova přítelkyně totiž společně s jeho matkou předměty naházely do řeky nebo rovnou spálily. Škoda, kterou tím způsobily je jen těžko vyčíslitelná, byť z řeky se předměty podařilo vylovit. Ani tento zoufalý akt ale nebyl nic platný a všichni se nakonec museli přiznat. Breitwieser byl tím, že jeho matka řadu předmětů zničila, naprosto zdrcený, a dokonce uvažoval o sebevraždě.
Z vězení se dostal po čtyřech letech, avšak velmi brzy se neovládl a ukradl další obraz. Díky tomu putoval do vězení na několik dalších let. Od té doby už si snad dal pokoj a umění nekrade. Nějakou dobu se dokonce snažil přesvědčit muzea, aby jej zaměstnala jako bezpečnostního poradce. O jeho případu byla také napsána kniha, kterou o autogramiádách ochotně podepisoval.
