Článek
Císařův levoboček
Vzhledem k tomu, že Kateřina Stradová byla pouze milenkou císaře, jejich společné děti neměly nárok na žádná císařská privilegia. Šlo prostě o levobočky. To ale na druhou stranu neznamená, že by se o ně císař nepostaral. Vůbec nejstarším dítětem tohoto páru byl Don Julius Caesar d'Austria.
Aby svého nemanželského syna zaopatřil, poskytl mu k bydlení zámek v Českém Krumlově, který koupil od vymírajících Rožmberků v roce 1601. Pro upřesnění, levoboček se narodil v roce 1585. Zdálo by se, že otec svému synovi předal poměrně hezký dárek v podobě úžasného zámku v Českém Krumlově. Kromě toho mu plánoval politickou kariéru. Bohužel ale nebylo to jediné, co Don Julius Caesar od otce převzal.
Není žádným tajemstvím, že časté příbuzenské sňatky zatížily genetiku Habsburků natolik, že se u nich ve zvýšené míře objevovaly duševní choroby. Potýkal se s nimi koneckonců i sám Rudolf II. Byl to ale jeho syn, u kterého vše dospělo až k tomu nejtragičtějšímu konci.
Vražda na Krumlovském panství
Již od útlého dětství byl Don Julius Caesar problémovým dítětem. Stejně jako jeho otec našel i on zálibu v umění. Kromě toho u něj ale s věkem postupovala schizofrenie. K tomu pak ještě „obdržel“ sklony k sadismu. V Českém Krumlově se Don Julius Caesar zamiloval do jisté Markéty Pichlarové. Šlo o dceru místního lazebníka. To už měl za sebou zabití svého sluhy. Kdo by ale u císařova syna řešil něco takového? Otec jej pouze na chvíli poslal do kláštera.
V roce 1607, když u něj byla Pichlarová na zámku, popadl Dona Julia Caesara záchvat zuřivosti. Dívku, které bylo v té době asi šestnáct let, při něm zbil, pobodal, a nakonec vyhodil z okna. Markéta však jako zázrakem přežila. Když se v únoru následujícího roku uzdravila, byť s trvalými následky, vyžádal si ji opět na zámku. Dne 17. února jej opět postihl podobný záchvat a vše se opakovalo. Tentokrát ale Markétu nevyhodil z okna, nýbrž rovnou rozsekal na několik kusů. Se zohaveným tělem potom strávil v pokoji několik dní.
Umělecké ztvárnění bestiální vraždy Markéty Pichlerové.
Něco takového už bylo moc i na jinak benevolentního císaře. Rudolf II. mu nařídil domácí vězení. Don Julius Caesar už nemohl zámek opouštět a ani k němu nebyly vpouštěny návštěvy. Ve svých pokojích propadal zuřivosti stále častěji, rozbíjel všechno kolem, křičel apod. Netrvalo to však dlouho a v roce 1609 zemřel. Pohřben byl v krumlovském klášteře, byť přesné místo známé není. Pohřeb samozřejmě proběhl bez jakýchkoliv ceremonií. Rudolf II. si po jeho úmrtí podle všeho víceméně oddychl a rozhodně pro něj nijak netruchlil.
