Článek
Jak katastrofa začala
Dvě minuty před jednou hodinou ranní greenwichského středního času, tedy v 7:58 thajského času, zaregistrovalo geofyzikální centrum v indonéské Jakartě zemětřesení o síle 6,4 Richterovy škály u pobřeží Sumatry, konkrétně 250 km od jejího jihovýchodního pobřeží. Přicházela ale další data a ukázalo se, že skutečná síla zemětřesení je 9,3 stupně. Jinými slovy, šlo o nejsilnější zemětřesení za posledních 40 let.
O 16 minut později zaregistrovalo zemětřesení i Pacifické centrum pro varování před tsunami se sídlem na Havaji. To, že zemětřesení skutečně způsobí obří vlnu, poznala jako první Sumatra. K jejím břehům dorazila voda 32 minut poté, co byly otřesy poprvé zaregistrovány. Nejpostiženější oblastí byla provincie Aceh. Vlny na některých místech dosahovaly výšky až 35 metrů a smetly desítky vesnic, které byly doslova vymazány z mapy. Právě Indonésie byla co do počtu obětí zasažená nejhůře a zemřelo zde okolo 170 000 lidí. Vlna se ale šířila i dalšími směry.
Thajsko a další zasažené země
Hodinu poté, co prosévala zkázu na Sumatře, narazila na jižní pobřeží Thajska, kde se nacházela i proslulá turistická střediska jako Phuket nebo Khao Lak. V této roční době byla střediska plná zahraničních turistů, kteří zde trávili poslední dny roku. Celkem v Thajsku zahynulo téměř 6000 lidí, polovinu z nich pak tvořili turisté z 37 různých zemí světa.
Zhruba ve stejnou dobu dosáhla vlna pobřeží Myanmaru a Bangladéše. I zde zabila desítky lidí. Půl hodiny po Thajsku dosáhla tsunami pobřeží Srí Lanky a zničila pobřeží v délce 800 km. Na ostrově zemřelo přes 30 000 lidí. V sousední Indii byl nejpostiženější oblastí stát Tamil Nadu. Celkem měla Indie asi 16500 obětí. V oblasti Indického oceánu zasáhla tsunami ještě Malajsii a Maledivy, kde zaplavila asi dvě třetiny hlavního města Male. O síle živlu svědčí to, že tsunami zabíjela i na východním pobřeží Afriky, konkrétně v Somálsku, Tanzanii a jednu oběť hlásila i Keňa. Východ Afriky je přitom od epicentra zemětřesení vzdálen téměř 7000 km.
V celé oblasti vypukl absolutní chaos, kdy se cizinci snažili postižené země opustit, záchranné složky a armáda prohledávaly trosky s cílem nalézt přeživší a do toho stále narůstal předpokládaný počet obětí. První odhad mluvil o 5000 mrtvých, s každým dalším odhadem se ale číslo zvyšovalo až k finální hodnotě 220 000. Do oblasti začala mířit humanitární pomoc i záchranáři z celého světa.
Tsunami z roku 2004 je pro místní obyvatele stále živou vzpomínkou, připomínají ji nejen lodě vyplavené na pobřeží, nebo opuštěné a stále neopravené budovy. Jsou to především hřbitovy rozeseté na stovkách a stovkách kilometrů pobřeží Indonésie Thajska, Srí Lanky a dalších zemí.
Co dál?
Většina komunit a letovisek se však dokázala vzpamatovat a dnes již fungují na první pohled normálně. Nejen nejrůznější muzea a památníky tsunami jsou ale stále živou připomínkou jedné z nejhorších přírodních katastrof moderních dějin. Jistě, například při návštěvě Khao Laku zjistíte, že místní obyvatelé na katastrofě tak trochu vydělávají, protože zmíněná muzea jsou občas klasickou pastí na turisty. To nic ale nemění na faktu, že v myslích lidí bude tsunami živá ještě několik dalších generací.
