Článek
Whittier a jeho historie
Na místě dnešního městečka stála dříve osada původních obyvatel z kmene Chugach. Ty později nahradili ruští a následně američtí zálesáci i průzkumníci mapující Aljašku. V době zlaté horečky na Klondiku tudy zase proudili hledači zlata a všichni, kdo se na této činnosti podíleli.
Zásadní zlom ale přinesla až druhá světová válka. Americká armáda zde vybudovala základnu jménem Camp Sullivan. Byl zde přístav a od roku 1943 i železnice. Whittier se tak stal jakousi branou na Aljašku. V rozvoji základny pokračovala armáda až do roku 1960. Do té doby ze přibyl ropný terminál propojený potrubím se zmíněným Anchorage a také velká kasárna v podobě čtrnáctipatrové budovy. Ta vyrostla v roce 1957.
Vznik Whittieru v dnešní podobě
Po odchodu armády se Whittier proměnil v roce 1969 ve standardní městečko. Hlavním zdrojem příjmů je pro dnešní obyvatelé turismus. Není divu, neboť k vidění je toho v okolí opravdu hodně. V letních měsících je možné vyrazit na celou řadu úchvatných turistických tras, příroda je zde skutečně fascinující. Whittier totiž leží na okraji vůbec nejseverněji položeného deštného pralesa, samozřejmě v podobě typické pro mírné pásmo.
Ani při pohledu z moře nelze přehlédnout bývalá kasárna.
Do Whittieru přijíždí také sportovní rybáři nebo ti, kdo dávají přednost objevování světa z paluby lodi. Výletní plavby k ledovcům a za pozorováním velryb patří k tomu nejlepšímu, co může Aljaška svým návštěvníkům nabídnout. Cesta do Whittieru je možná po vodě nebo malým letadlem. Většina lidí ale využívá možnost dorazit sem autem z Anchorage. Tato možnost je poměrně nová, neboť závisí na tunelu pod horou Maynard Mountain. Pokud byste sem chtěli touto cestou přijet, mějte na paměti, že poslední vjezd do tunelu je v létě ve 23 hodin a v zimě ještě dokonce o půl hodiny dříve.
Vše pod jednou střechou
Až doposud tedy vypadá Whittier jako krásné a zajímavé město, avšak nikoliv vyloženě unikátní. Přesto ale jednu velkou specialitu má. Pojí se se čtrnáctipatrovými kasárnami, o kterých už byla řeč. Dnes nese tato budova název Begich Towers a soustředí se do ní prakticky veškerý život městečka.
Ve Whittieru žije asi 270 obyvatel a naprostá většina z nich, přes 90 procent, bydlí právě v této budově. Kromě bytů je zde pošta, nemocnice, a dokonce i kostel. Škola je potom v samostatné budově, ale s Begich Towers je propojena podzemním tunelem. Fakt, že je prakticky veškerý život městečka soustředěn do jedné budovy, má svoji nezanedbatelnou výhodu. O Whittieru se totiž často mluví jako o městě, kde půl roku sněží a půl roku prší. K tomu tady často fouká silný vítr a možnost zůstat celý den uvnitř budovy je k nezaplacení.
Říká se, že řada lidí budovu neopustila třeba několik týdnů nebo dokonce let. Místní obyvatelé si každopádně nemohou tento způsob života vynachválit. Jak by také ne, když mohou do práce, na nákup i na poštu chodit v bačkorách.
