Článek
Bizoni s rozbitou hlavou
Jméno Head-Smashed-In Buffalo Jump, v překladu tedy „Skok, kde si bizoni rozbíjeli hlavy“, celkem jednoznačně odkazuje na svůj indiánský původ. Nachází se v místech, kde měli kdysi své loviště lidé z kultury Černonožců. Běloši jej objevili teprve v osmdesátých letech 19. století a skutečné pochopení toho, co to vlastně mají před sebou, přinesly až vykopávky vědců z Amerického muzea přírodní historie v roce 1938.
Co se tady tedy v minulosti odehrávalo? Právě zde Černonožci lovili bizony a jméno místa poměrně výmluvně vypovídá o tom, jak to dělali. Rozhodně ne tak, že by se mezi stádo bizonů vrhali na koních s lukem. I takto to sice původní národy severní Ameriky občas dělaly, rozhodně ale dávaly přednost jiným způsobům. Třeba tomu, aby se bizoni zabili, pokud možno sami pádem ze skály. Mimochodem, nepřipomíná vám to něco? Přesně takhle se v Evropě v pravěku lovili mamuti. Zkrátka a dobře, know-how se přestěhovalo do Ameriky, anebo si na něj původní obyvatelé Ameriky přišli znovu sami.
Sráz, k němuž lidé naháněli bizony dlouhých 6000 let.
Head-Smashed-In Buffalo Jump
Jak to tedy celé probíhalo a proč je Head-Smashed-In Buffalo Jump místo, které je jiné, než ostatní? Archeologové zde odkryli kostry bizonů, nástroje lovců a další hmotné pozůstatky, které pokrývají období téměř 6000 let. Bizoni se zde totiž lovili již kolem roku 3600 př. n. l. Indiáni pak toto místo opustili až v 19. století, kdy definitivně podlehli invazi bělochů.
Není proto divu, že je dnes toto místo na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Představuje totiž naprosto unikátní lokalitu, která zahrnuje všechny prvky nezbytné k pochopení místních loveckých technik. Díky ní můžeme pochopit způsob života lidí, kteří zde žili po téměř šest tisíciletí. Právě zde vidíme, jak původní obyvatelé dokázali využívat dokonalou znalost prostředí a chování bizonů k tomu, aby si obstarali obživu.
A jak tedy lov přesně probíhal? Lovci oblečení do kožešin dokázali věrně napodobit zvuky zatoulaného bizoního telete. Tím k sobě přilákali část stáda, kterou potom s pomocí hlasitého křiku či barevných látek zaháněli do předem vytyčených koridorů vedoucích přesně jedním směrem: ke srázu. Pád z něj nemohli bizoni přežít. Dole pod srázem se potom zřídil tábor, kde se mrtví bizoni zpracovávali na maso a kožešiny. Zpracovávaly se dokonce i kosti, z nichž se vyráběla dřeň, která byla ve skutečnosti velmi výživná.
Je fascinující, že zmíněné koridory, které si indiáni vytvářeli, aby do nich bizony naháněli, jsou stále patrné. Dnes je z Head-Smashed-In Buffalo Jump hojně navštěvovaná památka, kterou stojí za to vidět. Severní Amerika nejsou jen mrakodrapy nebo vzpomínky na divoký západ. Její historie je tisíce let dlouhá. V jednom mají ale filmy pravdu: indiáni nevybíjeli bizony pro zábavu, jen pro obživu. Byli to až běloši, kdo bizony dostali až na pokraj vyhynutí.
Zdroje informací: https://whc.unesco.org/en/list/158/
