Článek
Jak vznikají kroupy?
Ještě předtím, než se podíváme na konkrétní kroupové rekordy, se musíme alespoň stručně podívat na to, jak vlastně taková kroupa vzniká. V bouřkových mracích, v tzv. kumulonimbech, může dojít k situaci, kdy je teplota nižší než bod mrazu. Díky tomu se vytvářejí ledové krystalky, na něž se nabalují další a další. Vznikají tak makroskopické útvary, typicky kuličky (nikoliv nezbytně, možné jsou i jiné tvary), kterým říkáme kroupy. Důležité ale je, že musí být přítomny i vzdušné proudy dostatečně silné na to, aby se kroupy po nějaký čas udržely ve vzduchu.
Nastává tedy pomyslný souboj mezi gravitační silou a silou vzdušných proudů o to, zda se kroupy ještě udrží, anebo si to zamíří přímo dolů na zem. Z toho plyne, že čím silnější proud, tím větší kroupa má šanci vzniknout a následně spadnout dolů. K tomu, aby se mohla ve vzduchu udržet kroupa jako golfový míček, je třeba vzdušný proud o rychlosti 100 km/h.
Kroupy nejsou nikterak neobvyklé ani u nás, ale typicky jsou i pro další oblasti, konkrétně centrální USA, argentinské pláně nebo třeba Bangladéš. Pojďme se nyní podívat na rekordy, které se pojí s kroupami.
I takhle může skončit krupobití.
Kroupy a rekordy
Zatímco za největší českou kroupu je považována ta z roku 1986, měřila tehdy 12 cm. K těm vůbec největším má ale stále daleko. Ty vůbec největší kroupy padaly v roce 2018 v Argentině a průměr 23,6 cm stvořil úplně novou kategorii krup: gargantuan. Fotografický důkaz potom máme o kroupě z Jižní Dakoty z roku 2010, která měla v průměru 20,3 cm a vážila 879 g.
Není třeba zdůrazňovat, že v extrémních případech může tedy jít o útvary tak velké, že představují smrtelné riziko pro člověka i zvířata. To koneckonců z historie dobře známe. V roce 1360 zdecimovaly obří kroupy anglickou armádu krále Eduarda III. před branami Charters a podle tehdejších kronikářů zabily na tisíc vojáků.
V roce 1888 postihlo krupobití Indii a kroupy měly údajně velikost pomerančů. Výsledek? Na 250 mrtvých lidí a 1600 kusů dobytka. Ale i Čechy mají ze své historie známý případ smrtícího krupobití tohoto typu. V roce 1250 měly padat neobvyklé kroupy trojhranného typu, navíc znečištěné jakýmsi mechem. Bylo by jistě zajímavé moci se do oné doby přenést a ověřit si, zda tomu tak skutečně bylo. Krupobití ale údajně trvalo celých 10 dní, zničilo celou úrodu a rozsévalo smrt mezi lidmi i zvířaty.
Extrémní krupobití tedy není žádná novinka, pravdou ale je, že globální změna jej bude činit častější.
