Článek
Úterní ráno začínalo brzy. V chalupách se oblékaly masky, které se často dědily po generace. Medvěd se navlékal do těžkého kožichu, laufr si připravoval stuhu a bič, bába s nůší skládala do koše hadry a staré věci, kobyla se šněrovala provazy a dřevěnými konstrukcemi.
Všude voněly koblihy, šišky a koláče. Výslužka musela být připravená už brzy z rána. Děti se těšily, dospělí se smáli, ale zároveň věděli, že masopustní úterý má i svou symbolickou váhu. Co se pokazí, to se prý potáhne celý rok.
Kolem desáté se vesnicí rozezněla muzika. Průvod vyšel od hospody nebo od domu, kde se scházeli muzikanti. V čele šel laufr, pořádková maska, která měla právo zastavovat lidi, žertovat a otevírat dveře chalup. Za ním následoval medvěd, kterého vedl medvědář na řetězu. Medvěd musel tančit s každou ženou, aby byla zdravá a plodná.
Kobyla předváděla divadlo, padala, vstávala, umírala a zase ožívala. Bába s nůší strašila děti, kominík černil tváře, žid smlouval o všechno možné. Každá maska měla svůj úkol a každá chalupa svůj okamžik pro zastavení, tanec, výslužku a kořalku.
Odpoledne bylo nejživější. Průvod se zastavoval u každého domu, kde se nabízelo jídlo a pití. Hrála muzika, tančilo se na dvoře, na návsi i na cestě. Lidé se smáli, zpívali, povídali si. Děti běhaly kolem medvěda, dospělí si připíjeli a masky hrály své role s čím dál větší vervou.
Na Podbrdsku se často říkalo, že kdo neviděl úterní průvod, neviděl masopust. Úterý bylo dnem, kdy se celá vesnice spojila. Nikdo nezůstával doma, pokud nemusel.
Když se setmělo, průvod se vrátil do hospody. Tam začala poslední část masopustu, symbolické pochování basy. Basa se oplakala, oplakala se muzika, oplakal se smích. Bylo to divadlo, ale zároveň rituál. Od půlnoci totiž začínal půst.
Po pochování basy se ještě chvíli tančilo, ale už s vědomím, že veselí končí. Lidé se loučili, masky se sundávaly, chalupy se ztišily.
Masopustní úterý na Podbrdsku nebylo jen o průvodu. Bylo to setkání celé vesnice, potvrzení sousedských vztahů, sdílení jídla, radosti i starostí. Byl to den, kdy se zapomínalo na zimu, na práci, na starosti a kdy se připomínalo, že život má být veselý. Úterý bylo závěrečnou tečkou, která uzavírala období hojnosti a otevírala dveře půstu. A právě proto mělo takovou sílu.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
