Článek
Při četbě Modré knihy jsem dospěl k touze přijít na to, co pro mne znamená Bůh. Myšlenka na to, že by se jednalo o nadpřirozenou bytost, která stvořila celý vesmír, nepřicházela v úvahu. A to z toho důvodu, že jsem ateista. To, že jím jsem, mi vyhovuje a netoužím po opaku.
Zpět k mé myšlence. Po přemýšlení o této myšlence jsem se začal zajímat o mé podvědomí. V léčebně jsem si poprvé vědomě uvědomil, že mé podvědomí opravdu řídí téměř vše, co dělám. Přišel jsem na to díky arteterapii.
Během jedné terapie jsme kreslili o snech, tedy spíš o snu. O jaký šlo, není důležité.
O týden později jsme před arteterapií měli skupinovou psychoterapii s paní doktorkou a zároveň i terapeutkou v jedné osobě, paní M. Tam jsem měl slovo, kde jsem povídal o tom, že jsem se párkrát zauzloval při přemýšlení a opět jsem se bránil cizímu tvrzení, že mé pocity jsou špatné apod.
Po této terapii jsme měli arteterapii, na které jsme měli povídat o tom, co jsme kreslili minule, takže o snech. Když jsem vytahoval můj výkres, tak jsem se zděsil. Týden předtím jsem nakreslil přesný průběh skupinové psychoterapie.
V tu chvíli jsem ze sebe vyhrkl: „Ty vole, to tady nemůžu dát do placu.“
Jeden ze spolupacientů řekl: „Vždyť jsi přesně o tutom mluvil na sezení s paní M.“
Z mé vědomé části nešlo o nic promyšleného, takže se nabízelo pouze jediné vysvětlení, a tím bylo mé podvědomí. Nevím, jestli ta kresba ovlivnila můj výstup na terapii s paní M., nebo jsem se nacházel v tomto zauzlovaném stavu před samotným arte. Důležité je, že to bylo nevědomé pro mé Já, které rozhoduje.
A proto upravuji mé dřívější prohlášení:
Bezpodmínečnou kapitulací svého starého vědomého Já, které svádělo boj s mým podvědomím, jsem složil své zbraně a začal jsem vědomě přijímat podněty z mého podvědomí a vědomě s nimi nakládat. Díky tomuto vědomému kroku jsem za sebe převzal odpovědnost.
Vracím se zpět k myšlence, že já tady a teď jsem svým Bohem, který laskavě a s odstupem vzhlíží ke svým podvědomým podnětům s pochopením a laskavostí.
Se závislostními podněty pracuje obezřetně a snaží se mě příště vést jiným směrem, aby se má drahocenná mysl příště zbytečně netrápila.
S laskavostí mi také připomene zlé chvíle, abych byl vděčný za ty dobré, které teď prožívám po poznání svého Boha.
S laskavostí se mé Božské Já také vypořádává se všemi pocity, které se ozývají v mém těle, jako úzkost apod. Dělá to tím stylem, že se pousměje a připomene mi, že díky mému poznání a prožití pekla, kterému následovalo, jsou mé zažité úzkosti apod. zbytečné.
Jsem tu pro sebe, abych si pomohl být šťastný a střízlivý. Vše závisí na tom, že si udržím střízlivost co nejdéle, a díky tomu budu opravdu šťastný bez ohledu na těžké chvíle, které mě nepochybně v budoucnu čekají.
Také musím poznamenat, že můj Bůh vzhlíží a pomáhá mi se závislostními vzorci a s tím, co k nim vedlo. Nemůže vzhlížet ke všemu, co se se mnou děje, a proto mě s laskavostí k mé celé osobě chrání před mými závislostními návyky, a ne přede mnou samým.
