Článek
Zatímco Warren Buffett právě oznámil, že koncem roku odstoupí z pozice CEO Berkshire Hathaway a rád by předal žezlo svému dlouholetému spolupracovníkovi Gregu Abelovi, ve Vatikánu se odehrála podobně promyšlená změna. Papež František, který zemřel na Velikonoční pondělí ve věku 88 let, si sice nemohl sám určit svého nástupce, ale po vzoru korporátních lídrů věděl, že budoucnost nezajistí jméno, ale systém. A právě ten připravil mistrně.
Ve čtvrtek Vatikán překvapil svět oznámením volby nového papeže. Stal se jím Robert Francis Prevost, rodák z Chicaga, který přijal jméno Lev XIV.. Jeho jmenování přišlo pro mnohé nečekaně – kardinálem byl jmenován teprve v roce 2023 – a to i přesto, že jeho profil byl v mnohém podobný tomu, co prosazoval František: otevřenost, důraz na sociální spravedlnost a inkluzivitu.
Stejně jako Buffett budoval důvěru a přístupnost v investiční komunitě, František se rozhodl přetvořit obraz papežství. Vzdával se okázalosti, často mluvil jazykem běžných lidí a sám žil skromně. Tato snaha nebyla jen symbolická – byla to součást jeho hlubší filozofie, že církev musí být lidem blíže, nikoliv uzavřena za mramorovými zdmi.
Při svém prvním vystoupení z balkonu baziliky sv. Petra v Římě nový papež Lev XIV. navázal na tuto linii. Mluvil o misionářské církvi, která „staví mosty, vede dialog a vítá všechny“. Jeho projev byl vřelý, pokorný a s důrazem na pokoj a lásku – tón, který by mohl stejně dobře patřit Františkovi. „Toto je pokoj vzkříšeného Krista – neozbrojený a odzbrojující pokoj,“ řekl.
Volba 267. papeže probíhala za zavřenými dveřmi Sixtinské kaple, kde bylo uzavřeno 133 kardinálů. Přesto měl František silný vliv i po své smrti. Během svého pontifikátu totiž jmenoval 108 kardinálů s volebním právem – tedy plných 80 % z celkového počtu voličů. To je zcela klíčové pro zachování jeho progresivní linie i po jeho odchodu. Tak jako Buffett připravil vedení Berkshire Hathaway k plynulému přechodu, František „připravil půdu“ pro pokračování reformní cesty církve.
Podle aktuálních dat má nyní kolegium kardinálů mimořádně rozmanité zastoupení: 53 kardinálů pochází z Evropy, 23 z Asie, 18 z Afriky, 18 z Latinské Ameriky, 20 ze Severní Ameriky a 3 z Oceánie. Pouze 22 kardinálů byli jmenováni Benediktem XVI., a jen pět ještě Janem Pavlem II. Toto rozložení odráží Františkův důraz na globální rovnováhu a inkluzi.
Lev XIV. přichází na Petrov trůn jako papež kompromisu – spojení změny a kontinuity. Podle některých médií je vnímán jako liberál, jinde jako umírněný centrista. BBC ho popisuje jako pokračovatele Františkovy politiky vůči migraci, chudobě a životnímu prostředí. The New Statesman jeho zvolení označil za „mírné gesto směrem k umírněnosti, nikoliv ideologický obrat“.
Oblečení a jazyk, který Lev XIV. volí, připomíná jak styl Benedikta, tak poselství Františka. „Vypadá jako Benedikt, ale mluví jako František,“ komentoval to jeden z pozorovatelů. Právě tato syntéza může být jeho silou – schopností zachovat jednotu v rozdělené církvi a zároveň posunout reformy dál.
František také během svého života jmenoval mnoho soudců do nejvyšší církevní soudní instance – Svatého tribunálu apoštolské signatury, což odpovídá americkému Nejvyššímu soudu. Kritici sice upozorňovali na nedostatek formální právní kvalifikace některých jmenovaných, ale František prosazoval, že praktická moudrost a morální integrita jsou pro církevní spravedlnost zásadnější než diplomy.
Na rozdíl od korporátního světa ale papež nemůže podepsat rezignační dopis a určit svého nástupce. Přesto právě důraz na výběr lidí, jejich formaci a hodnoty, které jim předal, byl klíčovým prvkem jeho vize nástupnictví. Tak jako Buffett odmítal „toxické lidi“ ve vedení firmy, František budoval církevní strukturu založenou na důvěře, pokoře a službě.
Lev XIV. tak přebírá úřad nejen s požehnáním minulosti, ale i s očekáváním budoucnosti. Bude muset balancovat mezi kontinuitou a vlastní vizí. Věřící po celém světě budou sledovat, zda naváže na Františkovo dědictví – nejen slovy, ale i činy.
