Článek
Jestli někdy existovala hvězda NHL, jejíž velkolepé výkony na ledě byly oslabeny jejími prohřešky mimo něj, byl to Bobby Hull.
Jeho blonďaté vlasy a vzhled playboye v kombinaci se strhujícími sólovými nájezdy po ledě, které obvykle končily jeho obávanou ranou do zadní části sítě, mu přinesly přezdívku Zlatý tryskáč. Všechno to hokejové zlato však zkalily temné stránky Hulla, který v pondělí zemřel ve věku 84 let.
Na každém úspěchu, jako bylo pět padesátigólových sezon během patnácti let v dresu Chicaga Blackhawks v letech 1957 až 1972, a na všech průkopnických krocích, jako bylo používání zahnuté hokejky nebo skok do začínající Světové hokejové asociace v roce 1972, který nakonec obohatil jeho vrstevníky, se našly i skvrny: věrohodná obvinění dvou manželek z domácího násilí, zatčení za napadení policisty a šíření odporných názorů na rasu, genetiku a Hitlera.
Bude zajímavé sledovat, jak se NHL a Blackhawks, tým, který je s Hullem nejvíce spojován, vypořádají s jeho památkou. Zápas hvězd NHL se bude hrát v sobotu na jižní Floridě. Další domácí zápas Chicaga se hraje 7. února. Obvykle by si smrt hvězdy Síně slávy, jako je Hull, zasloužila emotivní poctu na obou akcích, ale jeho rozporuplný odkaz to zpochybňuje.
NHL je dlouhodobě kritizována za řešení problémů týkajících se sexuálního napadení a rasismu, ale v posledních letech se snaží zlepšit svou image. Obzvláště Blackhawks si vysloužili obrovskou kritiku, zejména za to, že tým v roce 2010 špatně vyřešil obvinění ze sexuálního napadení, které se týkalo trenéra videa a které loni vyústilo v žalobu bývalého hráče a odchod několika vedoucích pracovníků týmu.
Liga ani Blackhawks se zatím o žádných problémech s Hullovou pověstí při potvrzení jeho úmrtí nezmínily. V oficiálním prohlášení, které bylo zveřejněno v pondělí, komisař NHL Gary Bettman označil Hulla za jednoho z „nejikoničtějších a nejvýraznějších hráčů ligy“. Rocky Wirtz, předseda Blackhawks, rovněž označil Hulla za jednoho z „nejikoničtějších a nejvýraznějších hráčů týmu“.
Několik let po zahájení kariéry v NHL v Chicagu v roce 1957 se Hull stal první hokejovou superhvězdou hlavního proudu. Svalnatý farmářský chlapec z Point Anne v Ontariu, malého města vyrábějícího cement, které leží 120 mil severovýchodně od Toronta, dokázal svými výjezdy po ledě jako lokomotiva postavit fanoušky na nohy a v 60. letech 20. století, kdy nastoupila éra televize, byl největším jménem, které si šest týmů NHL chtělo získat.
Liga i Blackhawks rychle rozpoznaly, že Hull má velkou reklamní hodnotu. Stal se předmětem mnoha propagačních akcí, které měly vzbudit zájem o hokej, zejména mezi ženami v době, kdy měl tento sport převážně mužské publikum. Jednou z nejslavnějších hokejových fotografií 60. let byla fotografie, na níž Hull svlečený do půl pasu, s blonďatými vlasy a svaly lesknoucími se v letním slunci, hází vidlemi seno na rodinné farmě.
S výškou 178 cm a 88 kg nebyl Hull větší než většina jeho spoluhráčů, ale disponoval velkou silou a rychlostí. Jeho střela dosahovala rychlosti až 192 km/h a běžně terorizovala tehdejší brankáře, protože většina z nich hrála bez ochranných masek.
Od poloviny 60. let, kdy Hull a jeho chicagský spoluhráč Stan Mikita začali používat hokejky se zahnutými čepelemi, se k masce navrátilo stále více brankářů. Hokejky, kterým se pro jejich výrazné zakřivení říkalo banánové čepele, mohly způsobit, že se puky nečekaně zvedaly nebo plavaly. V roce 1967 zavedla NHL omezení, aby omezila přísnost zakřivení hokejek.
Hull se také stal inspirací pro své vrstevníky, protože měl vždy vyhraněný názor na to, jakou cenu mají jeho služby pro ligu, v níž hráči běžně brali jakýkoli skromný plat, který jim majitelé s přísnými podmínkami nabídli, a drželi jazyk za zuby. V roce 1972 byl hokejový svět šokován, když Hull opustil NHL a podepsal smlouvu na 2,75 milionu dolarů, aby mohl hrát v nové WHL za Winnipeg Jets. Tento krok nakonec zlomil pevné sevření majitelů NHL a dal hráčům více peněz za jejich schopnosti a větší kontrolu nad tím, kde je budou uplatňovat.
Podle autoritativních zdrojů se odhaduje, že Hullovo čisté jmění dosahovalo až 10 milionů dolarů, což je částka, kterou získal především díky své úspěšné hokejové kariéře, jež trvala od roku 1954 do roku 1980.
Když se v 70. letech minulého století NHL i WHA změnily ve rvačky na ledě, Hull se osamoceně postavil na protest proti rvačkám v týmu Jets a dokonce uspořádal jednozápasovou stávku, která po letech vyzněla děsivě prázdně.
Hull sice odsoudil násilí, které poznamenalo hokejové zápasy, ale jeho druhá manželka Joanne McKayová v dokumentu ESPN z roku 2002 uvedla, že ji během jejich dvacetiletého manželství, které skončilo rozvodem v roce 1980, několikrát napadl. Řekla, že ji Hull zbil do krve její vlastní botou a držel ji přes hotelový balkon během výletu na Havaj. „Myslela jsem si, že to je konec, odcházím,“ řekla.
V průběhu let se objevily další příběhy popisující Hullovu temnou stránku, od domácího násilí až po problémy s alkoholem. V roce 1986 obvinila Hulla jeho třetí manželka Deborah z napadení. Když do incidentu zasáhl policista, byl Hull obviněn z napadení a nakonec přiznal vinu. Byl také obviněn z ublížení na zdraví své manželky, ale věc byla odložena, když Deborah odmítla vypovídat.
Další kontroverze vypukla v roce 1998, kdy anglicky psané noviny Moscow Times přisoudily Hullovi znepokojivé názory na rasovou problematiku. Ruské noviny uvedly, že Hull se domnívá, že černošská populace ve Spojených státech roste příliš rychle. Byl citován, jak říká: „Hitler měl několik dobrých myšlenek. Jen to trochu přehnal.“
Hull tyto výroky popřel a prohlásil, že se chystá zažalovat jak The Moscow Times, tak The Toronto Sun, které části článku v Timesech překroutily, ale z hrozby soudního řízení nic nebylo.
Hullova dcera Michelle mu však novinové články rozporovala. Pro ESPN uvedla, že když viděla výroky připisované jejímu otci o černoších a Hitlerovi, „první, co mě napadlo, bylo: ‚To je přesně jako on'“.
Navzdory seznamu ošklivých incidentů jmenovali Blackhawks v roce 2008 Hulla ambasadorem týmu. Loni byl z této role odvolán. Tým uvedl, že plánuje „nově definovat“ roli týmového velvyslance a že se Hull a organizace „společně dohodli“, že odejde do důchodu.
Hullova socha postavená před United Center v Chicagu v roce 2011 však zůstává.
Jak jsou na tom hráči NHL s penězi v této době?
Každé léto, jakmile je korunován vítěz Stanley Cupu a týmy vyhlížejí příští sezónu, se v rámci volných hráčů rozdávají miliony dolarů.
Týmy prodlužují smlouvy se svými hvězdami nebo hledají nové hráče, kteří by posílili jejich kádr, přičemž peníze jsou jednou z mnoha metod, jak přesvědčit volného hráče.
Nejlépe placení hráči NHL v letech 2022-23
Connor McDavid – Edmonton Oilers
Roční plat: 12,5 milionu dolarů
Nemělo by být velkým překvapením, že nejlepší hráč v NHL vydělává nejvíce. Oilers si McDavida pojistili osmiletou smlouvou na 100 milionů dolarů po sezóně 2016-17, v níž vyhrál své první ocenění Art Ross, Hart a Ted Lindsay. Od té doby přidal další tři Art Ross Trophy, dvě Ted Lindsay Award a Hart Trophy. Čerstvě má za sebou 2 více než 100bodové sezóny.
Artemi Panarin – New York Rangers
Roční plat: 11,64 milionu dolarů.
Panarin byl během přerušení kvůli Covidu v roce 2019 horkým zbožím a rozhodl se podepsat s Rangers sedmiletou smlouvu na 81,5 milionu dolarů. Objevily se zprávy, že by od Islanders dostal více peněz, ale místo toho si vybral jejich rivala. Od podpisu smlouvy má Panarin na kontě 249 bodů ve 186 zápasech v dresu New Yorku, které nasbíral za poslední tři sezony.
Auston Matthews – Toronto Maple Leafs
Roční plat: 11,64 milionu dolarů
Matthews je jedním z mála členů Maple Leafs na tomto seznamu, ale dokázal, že stojí za každý dolar. Toronto podepsalo s Matthewsem v únoru 2019 pětileté prodloužení smlouvy, které přináší tomuto hráči kolem 11,64 milionu dolarů. Podruhé za sebou získal Rocket Richard Trophy a pohybuje se na špičce ligy v počtu gólů. Stal se teprve třetím hráčem v éře platových stropů, který dosáhl 60 gólů, když se mu to podařilo v uplynulé sezóně.
Erik Karlsson – San Jose Sharks
Roční plat: 11,5 milionu dolarů
Poté, co ho Sharks získali v rámci výměny se Senators, podepsalo San Jose s Karlssonem osmiletou smlouvu v hodnotě 92 milionů dolarů. V té době byl jedním z nejlepších ofenzivních obránců v lize. Jeho působení v San Jose však bylo provázeno zraněními a neuspokojivými výkony na ledě, přičemž v posledních dvou sezónách se Karlssonovi nepodařilo dosáhnout 40 bodů. Aby toho nebylo málo, je mu už 32 let a do konce smlouvy mu zbývá ještě pět let.
Drew Doughty – Los Angeles Kings
Roční plat: 11 milionů dolarů
Podobně jako Karlsson, když Doughty podepisoval s Kings svou velkou smlouvu (osm let, 88 milionů dolarů), měl za sebou kariérní rok s 60 body. Bohužel pro Kings se od té doby ani nepřiblížil k tomu, aby zakončil sezónu s takovou produktivitou. V této sezóně měl necelý bod na zápas, ale kvůli zranění pravého kolena a následné operaci zápěstí odehrál jen 39 zápasů. Je mu 32 let a smlouvu má ještě na pět let.
Nejlepší český hráč – David Pastrňák – Boston Bruins
V této sezóně doběhne Davidu Pastrňákovi smlouva zaručující mu ročně 6,7 milionů dolarů. Na nové se zatím nedohodl, jednání stále probíhají. Bostonský manažer dal nicméně jasně najevo, že Pastrňáka chce v massachusettské metropoli udržet, ideálně do konce jeho kariéry. Ať už se český střelec rozhodne jakkoliv, určitě dostane výrazně přidáno. Není však jisté, zda pokoří gáži 10,5 milionu a pronikne mezi deset nejlépe placených hokejistů NHL.
